Článek
Na mrtvém rameni řeky Moravy v místě, kterému se říká Vláky, chytali v pátek večer rybáři Tomáš Gazdík a jeho kamarád Martin Bublík poprvé. Rybolov pro ně skončil v momentě, když uslyšeli ránu. „Bylo to jako by někdo bouchl kladivem do plechu a po chvilce jsme zahlédli nad stromy lítat jiskry. Nic jiného, než že někdo něco pálí, nás v tu chvíli nenapadlo,“ říká Tomáš.
Ale i tak se šel směrem k obydlené části raději podívat. Jak se přibližoval blíž, oheň nabíral na síle. „Plameny už byly nad stromy a šel odtud obrovský žár. U plotu jsem zahlédl vozíčkáře. Křičel o pomoc a najednou se k plotu přitáhl. Viděl jsem, jak mu hoří záda,“ vzpomíná Tomáš.
To už za ním běžel i Martin. Plot a ostnatý drát rychle roztáhli tak, že vznikla jakási kapsa, kterou se snažili muže protáhnout. „Chytli jsme ho za hořící bundu a táhli ven přes plot. Kdybychom nebyli fyzicky zdatní, nedáme to,“ přiznává Tomáš. „Navíc, jak mu hořela ta bunda, oba od ní máme popálené ruce a zbytky látky seškvařené v dlaních,“ ukazuje Martin Bublík ruce.
Jakmile vytáhli vozíčkáře, všimli si v plamenech ve dveřích jedné z unimobuněk dvou siluet. U plotu už byl v tu chvíli nesnesitelný žár. „Nedalo se tam vydržet, ale branka byla zamčená řetězem na zámek. Křičeli jsme na ty dva, ať k nám doběhnou. Trvalo, než zareagovali, asi byli v šoku,“ rekapituluje, co se stalo páteční večer.
Když k brance konečně přiběhl jeden z nich, snažili se v obřím svazku klíčů najít ten správný a zámek odemknout. „Jenže zámek byl už tak horký, že se o něj maximálně mohli tak popálit. Museli jsme to vyřešit jinak,“ říká. Nakonec se jim podařilo branku vykopnout.
Tomáš Gazdík a Martin Bublík (v zelené mikině), dva kamarádi rybáři, zachránci tří mužů z hořících unimobuněk ve Veselí nad Moravou.
„Hlava přitom jela tak nějak sama, automaticky. Jsme oba elektrikáři a děláme dokonce protipožární systémy,“ říká Tomáš.
I proto věděli, že je nutné zjistit, jestli uprostřed hořících objektů nejsou propanbutanové láhve nebo kanystry s benzínem. „Vozíčkář ležel na zemi a byl v šoku, pamatuji si, jak jsem s ním třepal a křičel na něj, ať nám poví, jestli tam něco takového je. Pak jsme hned informovali hasiče. To už byli ale všichni tři z ohně venku,“ uvedl Martin.
Tři popálené obyvatele unimobuněk rozvezli záchranáři do okolních nemocnic, muži z unimobuněk vyvázli s popáleninami 1. a 2. stupně. Dva záchranáři se šli vyspat. „Byli jsme z toho unavení. Kdybychom tam zrovna nebyli, ti tři by uhořeli,“ říká Tomáš. Fungoval u něj ale i pud sebezáchovy. „Celou dobu jsem měl v hlavě moji přítelkyni a malého synka. Máme před svatbou. Ve stresu jsem ale nebyl, zasahoval jsem už kdysi i u autonehody, oběsil se mi kamarád, prostě pár takto nepříjemných situací jsem už zažil.“
Jejich příběh obletěl sociální sítě. Oba se shodli na tom, že se necítí být hrdinové, jak je teď lidé nazývají. „Chtěli jsme, aby si jen vzali příklad a nebyli lhostejní. Tak by se měl zachovat každý,“ říkají shodně.
„A můj syn má pěkný vzor,“ dodává Tomáš Gazdík.
