Pražský Vítkov prošel zásadní rekonstrukcí. Návštěvníky nově zchladí gejzír a mlžítka

Práce na výměře hlavního města Prahy o rozloze více než 6000 metrů čtverečních, které zahrnovaly i nový mobiliář, inženýrské sítě či osvětlení, trvaly dva roky a magistrát vyšly na 111 milionů korun. Část výdajů byla hrazena z dotačních prostředků operačního programu IROP.

Za památníkem došlo také k renovaci historické žulové kašny prvorepublikového sochaře Karla Štipla pod dohledem Národního památkového ústavu, na niž tak například byly opětovně instalovány kovové lví hlavy chrlící vodu.

„Dlouho jsme proto hledali dodavatele, který je opravdu všeuměl, co se týče kamenických prací a sochařství. Tak jsme našli sochaře Martina Chmelaře. Celé si to očísloval, rozložil jako stavebnici, vyčistil a co bylo potřeba, historicky hodnověrně dovyrobil,“ popsal Novinkám Pavel Škarecký, hlavní stavbyvedoucí společnosti FIRESTA-Fišer, která měla na starost realizaci renovace. Kašna dostala nový betonový základ a podzemní strojovnu s rozvody pro co nejlepší údržbu.

Práce podle stavařů kvůli dějinnému významu lokality i železničnímu tunelu vedoucímu kopcem pod památníkem na pražské hlavní nádraží představovaly poměrně velký oříšek. „Na vše dohlíželi archeologové, kteří však žádný nález neučinili. Obzvlášť při hloubení prostor nového bistra jsme pak museli dát velký pozor na statiku kvůli železnici, která vrchem na Vítkově vede,“ vysvětlil Novinkám stavbyvedoucí.

Nová promenáda krom čerstvě vysázené zeleně převážně v podobě 29 nových stromů disponuje důmyslným systémem odvodních kanálků, které sběrem vody díky náklonu a podélně česanému betonu umožňují ekologické zavlažování a zpětné zachytávaní vody z gejzíru. Řada vodních trysek a mlžítek k odtoku používá i speciální zasakovací pásy nahoře pokryté říčními kameny a hlínou na principu zachytávání vody v krajině.

„Česaní se dělá ručně, kdy na to kluci měli speciální kartáče, kterými čerstvě po vylití betonu povrch uhladili tak, aby voda z gejzíru, mlžítek i trysek lépe stékala do odvodních žlabů. U gejzíru s podsvícením a jednou velkou tryskou jsou dvě řady se zpětnou cirkulací. První, ta blíže tryskám, saturuje potřeby zpětného odtoku a filtrace. Co stačí poté nad rámec toho přetéct do druhé, odteče do kanalizace,“ vylíčil stavby vedoucí s tím, že systém takto počítá samozřejmě i s dešťovou vodou. Celý systém nových vodních prvků má stejně jako stará kašna v zemi vlastní strojovnu, odkud se ovládají.

Nicméně nejsložitější část celé práce činila výstavba bistra s kamennými obklady, jehož provozovatel podle vedení Prahy v září vzejde z výběrového řízení. „Odkopal se pruh toho bývalého parkoviště na šířku těch prostor. Udělaly se podpěry v podobě pilotů, základová deska a přímo do svahu se bistro realizovalo,“ dodal Pavel Škarecký. Vnitřek je již krom nábytku plně vybaven včetně dřezů, záchodů, kanalizace nebo pípy.

Revitalizaci souhlasně kvituje politická reprezentace jak na celopražské, tak na lokální úrovni v rámci třetí městské části. „Lépe je vyřešeno hospodaření s vodou, vodní prvky mají vlastní technologickou šachtu, takže voda v systému cirkuluje. Dešťová voda je odváděna do vsakovacích rýh a zasakovacích boxů,“ říká náměstkyně primátora pro životní prostředí a klimatický plán Jana Komrsková (Piráti).

„Původní kašna, gejzír a řada trysek. Celkem tři nové vodní prvky by měly být v provozu zhruba od příštího týdne. V letních měsících zhruba od pravého poledne do osmi večer,“ dodal starosta Prahy 3 Michal Vronský (TOP 09).

Přilehlý památník na Vítkově provozuje Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha, který sídlí na úpatí kopce v rámci budovy Armádního muzea Žižkov, jehož správu loni převzal od Národního muzea. „Dne 1. června 2024 došlo prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k oficiálnímu předání Národního památníku na Vítkově do vlastnictví Ministerstva obrany České republiky,“ popsal historik VHÚ Praha Michal Burian.