Článek
Obecně je podle posledních čísel se svým životem spokojeno 71 % tázaných Pražanů, s tím, že naopak vyloženě nespokojených je 16 %. Každý sledovaný rok přitom došlo k jednoprocentnímu nárůstu nešťastného extrému.
„Z vývojového hlediska nicméně mírně klesl podíl lidí, kteří hodnotí svůj život pozitivně – období poznamenaly pandemie covidu-19, ruská invaze na Ukrajinu i prudký růst cen energií,“ popsal mluvčí IPR Matouš Hutník. Méně spokojení jsou lidé s nízkým životním standardem, kteří žijí takzvaně „z ruky do úst“. Naopak kromě financí hraje příznivou roli ve spokojenosti vyšší míra dosaženého vzdělání.
V oblasti bydlení dotazované extrémně „pálí“ jeho náklady, kde skupinu nespokojených obyvatel představuje většina, a to až 62 %. „Data současně ukazují výraznou bariéru mezi tím, co si lidé přejí, a tím, co je pro ně reálně dostupné. Nájem preferovaného bytu si může dovolit necelá pětina Pražanů, koupi pak pouze 7 %. Nejvíce žádané bydlení je v rodinném domě,“ uvedla Zdeňka Havlová, vedoucí Kanceláře analýz města IPR.
Není kde parkovat
Ve sféře dopravy podle výsledků jezdí vlastním autem nebo na motocyklu denně jen cca pětina lidí. Kromě problematického parkování se tak děje i kvůli častým kolonám a horšímu technickému stavu komunikací. „Pražané naopak pochvalují funkčnost místní městské hromadné dopravy (MHD). Na 90 % lidí oceňuje, že mají díky ní dobře dostupné bydliště,“ dodala specialistka analýz města z IPR Nina Dvořáková.
Co se týče veřejné vybavenosti, panuje nejhorší stav v oblasti přeplněných škol – zejména těch mateřských a základních, u nichž spokojenost s kapacitami rok od roku prudce klesá a dle posledních výsledků se nachází na 62 %, přičemž v roce 2017 byla 74 %.
„Na středních školách se zhruba 40 % žáků skládá z obyvatel Středočeského kraje, se kterým potřebujeme prohloubit spolupráci a aktivně problematiku dojíždění řešit, protože se jedná o v republice vůbec nejrychleji rostoucí územní samosprávný celek Česka,“ popsal Ondřej Boháč, ředitel IPR.
V Praze současně uvadá komunitní život. „V roce 2024 se za součást místní komunity považovala třetina obyvatel a podobný podíl projevil zájem o účast na komunitních akcích. Hlavními důvody jsou nezájem, neznalost nebo absence akcí v okolí a časová vytíženost,“ vylíčila Zdeňka Havlová s tím, že více než polovina tázaných zastává k místní komunitě pasivní postoj. Aktivnější bývají lidé žijící v manželství, s dětmi, ve vlastním bydlení a s příznivějším hodnocením své životní úrovně.
