Článek
„O našich akcích říkáme, že jsou nízkoprahové. Jsou přístupné každému člověku, který se chce setkat s tichem, sám se sebou, s některým z našich témat, a nebo třeba jen s lidmi, kteří jdou podobným směrem. Nikoho se ale neptáme, odkud a z čeho přichází,“ řekl Novinkám karmelitánský mnich Petr Glogar, který stál u zrodu Fortny.
Zatímco Pražské jezulátko je magnetem zejména pro turisty, Fortnu na Hradčanech vyhledávají lidé z hlavního města, ale i dojíždějící z různých koutů republiky. „Klášterů je fůra, ale chtěli jsme vytvořit místo, kam může jakýkoliv člověk přijít i jen tak, třeba si přes den sednout, být sám se sebou,“ říká Glogar, který jako kněz a zároveň psychoterapeut stojí v čele kláštera a týmu pořádajícího programy pro veřejnost.
Od září zde opět otevřeli bránu, od úterý do čtvrtka stačí během dne zazvonit. Přicházející člověk přitom nemusí být křesťansky zaměřen. „Stačí, že si cení svého života, na který se může podívat zase odjinud. Z mého pohledu dělá už samotný prostor Fortny hodně práce,“ popisuje Glogar.
Lidé podle něj mnohdy přijdou, zastaví se a řeknou: To stačí, nepotřebujeme ani nic slyšet. „Nepřišli si pro nic konkrétního, ale jsou spokojení,“ usmívá se muž, který v nedělním dopoledni při slavnostním zahájení vedl zahradní mši v zelenobílém ornátu, ale o něco později už chodil mezi lidmi v ‚civilu‘ v černém triku.
Ze zahrady obklopené zasklenými chodbami kláštera je vidět na Petřín i na velkou část historické Prahy. V nejvyšším patře se nachází i takzvaný Prostor ticha, kde se pravidelně v týdnu odehrávají skupinové ranní meditace nebo v podvečer takzvané meditace po práci. Člověk si tu ale může pobýt jenom tak.