Článek
„Paní Dita zemřela po půlnoci v Jeruzalémě. Byl u ní vnuk, když přestala dýchat,“ uvedla pro Seznam Zprávy rodinná přítelkyně Eva Benešová. Ještě nedávno měla Krausová pobývat v Praze.
Veřejnosti je známá také jako „Osvětimská knihovnice“ díky knize španělského spisovatele a novináře Antonia Gonzáleze Iturbeho. Příběh vychází z faktu, že Krausové povolání knihovnice přiřknul židovský pedagog Fredy Hirsch, který prosadil zřízení tzv. dětského bloku, kam se dostala.
„Nebyla tam žádná podlaha, jen holá zem. Po celé délce se táhl vodorovný komín s kamny na každém konci, byl to jediný vytápěný blok. Mohla jsem se zády opírat o teplý komín, knížky narovnané před sebou. Měla jsem jich dvanáct, půjčovala je vedoucím skupin, kteří tam děti tajně učili, odpoledne je sebrala a ukryla u Fredyho,“ řekla Krausová v roce 2020 pro deník Právo.
Dita Krausová, rozená Polachová, se narodila 12. července 1929 v Praze. Její rodina se počítala mezi sekulární Židy.
„Byli jsme nevěřící, nesvětili jsme žádné židovské svátky. Slovo Žid jsem vůbec neznala, nevěděla jsem, že jsme Židé,“ vzpomínala Krausová v roce 2020.
Dva roky poté, co musela kvůli rasovým zákonům odejít ze školy, byla v listopadu 1942 spolu s rodiči přesunuta do terezínského ghetta. V prosinci 1943 byla opět s rodiči deportována do Osvětimi-Březinky s tzv. druhým transportem do rodinného tábora. Zde zahynul její otec.
V červnu roku 1944 společně s matkou prošla selekcí a odjely do Hamburku, kde pracovala na odklízení trosek. Začátkem dubna 1945 po evakuaci tábora odjela s matkou do Bergen-Belsenu, kde se koncem dubna 1945 dočkaly osvobození. Krausová onemocněla tyfem, ale vyléčila se, její maminka zemřela na následky věznění v červnu 1945.
Na začátku června 1945 se vrátila do Prahy, z rodiny zůstala naživu jen babička a manželka otcova bratrance, s níž bydlela. Dva roky po válce se provdala za Otu B. Krause, který též prošel Terezínem i Osvětimí. Manželé měli dvě děti, žili v Izraeli a často navštěvovali Českou republiku.
