Zemřel hrabě Hugo Mensdorff-Pouilly

Rod Mensdorff-Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě z Lotrinska, o níž jsou první zmínky nejméně ze 14. století. Příbuznou rodu, jehož heslo zní „statečností a láskou“, byla britská královna Viktorie nebo belgický král Leopold I.

V českých zemích se rod objevil v první polovině 19. století, kdy získal do vlastnictví mimo jiné zámek Nečtiny v západních Čechách a zámek v Boskovicích na Moravě. Po roce 1948 byl rodu boskovický zámek komunisty zabaven, v roce 1991 jej v restitucích získal zpět. Od té doby se o zámek staral potomek rodu Hugo Mensdorff-Pouilly.

Otec Huga hrabě Alfons Karel (1891-1973) odolal během druhé světové války nátlaku nacistických úřadů, odmítl německou národnost a v roce 1939 podepsal známé prohlášení české šlechty. Za tyto postoje mu byla na jeho majetek uvalena nucená správa. Přestože se na konci války zapojil do odboje, po roce 1948 čekala rod konfiskace boskovického majetku.

Hugo prožil dětství v přísně katolické výchově, do konce roku 1944 navštěvoval gymnázium v Brně, později v Boskovicích. V dubnu 1948 se spolu s rodiči a sestrou Terezií pokusil o odchod do ciziny, který se však nezdařil.

Proto byl Hugo Mensdorff-Pouilly vyloučen ze všech škol v Československu. Jeho tři sourozenci emigrovali a žili v Německu, Francii, ale i v Jižní Americe.

Po mnoha zdravotních i politických problémech mohl v roce 1950 nastoupit do práce v Praze, kde posléze žil. V říjnu 1951 nastoupil vojenskou službu u „pétépáků“, kde sloužil dva roky a sedm měsíců. Po celou dobu komunistického režimu mohl vykonávat pouze podřadné práce - pracoval například jako skladník, garážmistr či v kanceláři.

V roce 1990 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, v letech 1990-1994 byl vicekonzulem na velvyslanectví v Paříži, od roku 1995 do 2007 byl radou velvyslanectví Suverénního řádu Maltézských rytířů v ČR.

Hlavně se ale staral o boskovické panství - kromě zámku bylo rodu postupně vráceno i na 5000 hektarů půdy, celkem asi 90 procent bývalého majetku.