Článek
Dětské oběti o znásilnění často mlčí, mnohdy proto, že se činu dopustila osoba jim blízká. Jenže pokud znásilnění nenahlásí okamžitě nebo krátce po činu, ubíhá jim čas, po který může policie a justice případ řešit.
„S promlčecí lhůtou to dnes funguje tak, že začíná běžet v okamžiku, kdy člověk dovrší 18 let. Potom se počítá lhůta podle toho, o jaký trestný čin jde. U znásilnění dětí je sazba 5 až 12 let, pro promlčení se používá to vyšší číslo, tedy 12 let. Trestný čin je tudíž v tomto případě promlčený ve chvíli, kdy je oběti 30 let,“ vysvětlila Novinkám Urbanová.
Pokud tedy oběť čin, kterého se na ní někdo dopustil třeba v deseti dvanácti letech, nahlásí až ve starším věku, je už promlčený a policie se jím nezabývá.
V praxi se však podle Urbanové ukazuje, že oběti znásilnění přicházejí na policii i po letech nebo dokonce po desítkách let.
„Případů, kdy si oběť zpracovala trauma a rozhodla se to nahlásit, třeba i proto, že věděla, že to pachatel chce udělat jiným dětem, je poměrně dost. Ve chvíli, kdy je to promlčené, se s tím už ale nedá nic dělat,“ doplnila poslankyně s tím, že většina případů u dětí i dospělých není podle odborných studií nahlášena vůbec.
Spolu s poslanci napříč politickým spektrem se proto chystá pracovat na úpravě trestního zákoníku, který by promlčecí lhůtu u znásilnění zcela zrušil. Alternativním řešením pak podle ní může být posun doby, od které se lhůta počítá. Namísto odpočítávání lhůty od 18 let věku oběti by mohla začít běžet až ve 30 letech. Změnit by se mohlo také rozhodování o výši trestů.
Selhání ukazuje případ Anička
„Ukládané tresty jsou často velice nízké, což přičítáme tomu, že nejsou dostatečně zohledněné některé přitěžující okolnosti,“ vysvětlila. V zákoně proto chce upřesnit, že přitěžující okolnost je zejména blízký vztah oběti a pachatele. Pokud se znásilnění dopustí například nevlastní otec, bratr, matka nebo třeba trenér, odnesou si vyšší trest.
„V trestním zákoníku to již je, ale není to takto vypsané. A zdá se, že dokud to nedostaneme do zákona, tak to nebude fungovat,“ uvedla Urbanová.
Chybu systému podle ní ukazuje například medializovaný případ Aničky, kterou po dva roky pravidelně znásilňoval otčím. Od soudu přesto odešel pouze s podmíněným trestem.
Přitížit mají pachatelům také následky, které svým činem obětem způsobili. Více by se měly zohledňovat psychické problémy a trauma. „Psychické trauma při ukládání trestu příliš zvažováno není, řeší se modřiny, pořezání a podobně. Případ Aničky je úplně typický, byla traumatizovaná a strávila několik měsíců v léčebně,“ dodala Urbanová.
Soubor legislativních změn s cílem více chránit dětské oběti je součástí tzv. lex Mareček, pojmenovaného po utýraném tříletém chlapci z Loun. V jeho rámci by také do tzv. dětského certifikátu, kterým se v budoucnu budou prokazovat lidé pracující s dětmi, měly přibýt trestné činy mučení nebo obchodování s lidmi.
Urbanová i organizace Pod svícnem, která se tematice obětí znásilnění zabývá, doufají, že změny naleznou podporu u všech sněmovních klubů. Již dříve se většinová shoda podařila při projednávání dětského certifikátu. O zrušení promlčecí lhůty by se podle Urbanové mohlo jednat i u dalších činů, nabízí se například vražda.
