Hlavní obsah

Vlastně se nic neděje

Novinky, Jan Keller

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Náhoda tomu chtěla, že během téhož víkendu proběhly na dvou místech republiky dva akty, ve kterých měli občané vyjádřit svoji vůli. V Brně šlo o druhé kolo senátních voleb, ve třech obcích na jihu Čech o referendum ohledně umístění trvalého úložiště jaderného odpadu. Na první pohled dvě zcela nesouměřitelné události. Přesto je něco spojuje.

Foto: Karel Šimr

Poděkování za úrodu na dožínkách v Chrástu v roce 2012

Článek

Volby do Senátu v Brně ignorovalo v tomto kole již rekordních 90 procent oprávněných voličů. Tím byl ještě o dvě procenta překonán neslavný rekord, kterým se jen dva týdny mohly pyšnit Strakonice. Vítěz v Brně vyhrál o dvacet jedna hlasů, nastoupí tedy do Senátu s vědomím, že 95 procent jeho spoluobčanů mu svůj mandát a svoji důvěru nedalo. Nic se však neděje. A až se k příštím volbám do Senátu dostaví už jen rodinní příslušníci kandidátů, zase si ze známých úst vyslechneme, že Senát u nás přece stabilizuje demokracii.

Referendum ve třech jihočeských obcích vypadalo úplně jinak. Účast tam byla masivní a výsledky naprosto jednoznačné. Ve dvou obcích se proti úložišti vyslovilo 97 procent občanů, ve třetí z nich byl pro úložiště pouze jeden jediný. Ani tady se však nic neděje. Výsledky referenda nikoho k ničemu nezavazují, o umístění vyhořelého odpadu rozhodne příslušný ministr. Možná se přitom odvolá na to, že signál není jednoznačný, protože v každé ze tří obcí najdeme někoho, kdo úložiště podpořil. A demokracie přece znamená také ochranu názoru menšiny.

Ostentativní volební neúčast na straně jedné a úplná bezmocnost těch, kdo se v referendu vyjádřili naprosto přesvědčivě, na straně druhé. Pokud by chtěl někdo diskreditovat instituce a smysl demokracie, stěží by vymyslel účinnější recept. Politická elita v prvém případě dává najevo, že ji občan zajímá jen jako nástroj její sebereprodukce, v případě druhém potvrzuje, že ve všech ostatních ohledech je jí vůle občana koneckonců lhostejná.

A co je vrcholným paradoxem: takto se dnes nechovají nějaké narychlo vykvašené stranické kádry, jako tomu bylo nejednou v minulosti. Takto se chovají lidé, kteří si zakládají na svých politologických znalostech a s myšlenkou na suverenitu občanů, tak nás ujišťují, ráno vstávají a večer chodí spát.

Nezbytnost Senátu i nezávaznost výsledků referenda je zajisté zakotvena v našich zákonech. Zákon je věc posvátná a jako každá posvátná věc se může snadno změnit v cizí a absurdní moc, která vnutí svoji vůli představám těch, kdo ji původně vdechli život. Vznikají pak odcizené instituce a odcizené poměry.

Právě si připomínáme čtrnácté výročí událostí, které jednu formu odcizení politiky od občanů a občanů od politiky odstranily. Příslušné svíčky byly zapáleny, věnce pietně položeny, příslušné řeči byly slavnostně proneseny. Takže se vlastně vůbec nic neděje.

Autor je sociolog

PRÁVO 20. listopadu

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám