Článek
Ministerstvo obrany ale veteránovi podle zjištění Práva přislíbilo, že mu medaile, které mapují jeho dobrodružný život, pořídí znovu.
„Je mu to moc líto, protože měl k medailím citový vztah. Když jsem mu přislíbila, že mu zařídíme nové, měl radost,“ řekla v úterý Právu ředitelka ministerského odboru pro veterány Iveta Hlásecká, která Korola navštívila přímo ve vojenské nemocnici, v které armáda provozuje jeden ze svých domů pro veterány.
Nevyčíslitelná hodnota
Podle mluvčího obrany Jana Pejška má osm odcizených vyznamenání hodnotu okolo 50 tisíc korun. „Mnohem větší a možná nevyčíslitelnou cenu ale samozřejmě mají pro válečného veterána. Pro něj to znamená ztrátu části osobní historie a vzpomínek,“ řekl Právu Pejšek.
Dodal, že o nejcennější vyznamenání – Řád Bílého lva, který Korol dostal loni od prezidenta Václava Klause – přesněji řečeno o zhotovení repliky, ministerstvo obrany požádalo Pražský hrad. Toto nejvyšší české vyznamenání se propůjčuje a po smrti oceněného se vrací na Hrad.
Vyznamenání, která posbíral Korol během druhé světové války a po ní – jako Řád Rudé hvězdy, Čs. válečný kříž nebo Řád Velké vlastenecké války II. stupně – mu půjčí ze své sbírky Čs. obec legionářská. Kříž obrany státu a Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení II. světové války, které dostal od ministerstva, mu resort obrany věnuje nové.
Okradli ho falešní opraváři
Veterána oloupili na konci června dva zloději, jeden asi 60letý a druhý mladší, kteří se do Korolova pokoje dostali pod záminkou opravy toalety.
„Jeden z pachatelů seniora vylákal z pokoje, aby mu ukázal, co přišli opravovat. Druhý v tu chvíli odcizil ze skříně vojenské sako, které zdobily medaile,“ uvedl mluvčí pražské policie Tomáš Hulan.
Z gulagu hned do Buzuluku
Korol se narodil na Podkarpatské Rusi. Když ji v roce 1939 Maďaři obsadili, utekl do Sovětského svazu. Tam byl odsouzen za nelegální přechod hranice. Tři a půl roku strávil ve vězení a v sibiřském gulagu.
Za vstup do armády mu nabídli svobodu. Nejdřív si myslel, že si z něj dělají legraci, protože vážil pouhých 43 kilo, ale za čtrnáct dní už byl v Buzuluku. Tři týdny se musel léčit v ozdravovně a pak bojoval jako dělostřelec.
Na frontě na Dukle přišel o ruku. Před sedmi lety popsal Právu, jak se to odehrálo: „Stáli jsme u lesa a nepřítel byl někde před námi. Přes louku plnou mrtvol jsme ale museli přejet a připravit děla do palebné pozice.“
Když se o to pokusili, začaly je zezadu ostřelovat německé jednotky. „Pálili jsme po nich z kulometů a podařilo se nám vyklouznout. Jenže pak opět spustili minometnou palbu. Třetí mina mě zasáhla. V noci mě převezli do chirurgického stanu a na uspání mi dali pět set gramů vodky. Po operaci mě vzbudila sestra a ruka byla fuč,“ řekl.
Když se po válce uzdravil, pracoval jako správce vojenských budov. V roce 1949 byl ale uznán plným invalidou a byl poslán do civilu. Od státu získal trafiku v Holešovicích, ale o rok později mu ji stát znárodnil.
Poté nastoupil na místo vedoucího prodejny na pražském Smíchově, kde pracoval až do důchodu.
Už přes deset let žije v domově pro veterány. Takové, jako jsou v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, obrana provozuje ještě v Olomouci a v Karlových Varech. Služeb těchto domů využívá okolo 30 veteránů, často i s manželkami.
Existují i soukromé pečovatelské domy, které se o veterány starají, jako je Sue Ryder v pražské Michli.