Článek
Policie uvádí, že děti a senioři bývají často nalezeni v relativně krátkém čase, někdy i během několika hodin.
„S prodlužující se dobou nezvěstnosti však klesá šance na nalezení osoby živé. Více než dvacet let zůstává v evidenci přibližně 300 osob, většinou dospělých, přičemž okolnosti jejich zmizení jsou velmi různorodé,“ přiblížila Novinkám statistiku mluvčí policejního prezidia Violeta Siřišťová. Jen výjimečně se pak podle ní potvrzuje, že by pohřešovaná osoba byla obětí násilného trestného činu.
Takovou tragickou výjimkou bmimo jiné případ Anny Janatkové, která jako devítiletá zmizela v říjnu 2010 v Praze cestou ze školy. Její tělo policie našla až v březnu 2011 v blízkém okolí místa, kde byla naposledy viděna. Pravděpodobný vrah Otakar Tomek spáchal sebevraždu ve vazbě, a proto nebyl nikdy odsouzen.
Jako čtrnáctiletá zase zmizela v červenci 1997 Ivana Košková z Příšovic na Liberecku. Dívka se ztratila cestou k tetě, kam jela na kole. Speciální tým Tempus, jak už Novinky informovaly, loni obnovil pátrání a zapojil do prověřování nejmodernější techniku včetně dronů.
Z vlastního rozhodnutí
Policie momentálně pátrá po 295 svěřencích dětských či výchovných ústavů nebo těch, kteří byli svěřeni do péče jiné osoby. Pohřešovaných dětí do patnácti let je nyní 28.
Děti, mladiství i dospělí většinou opustí svůj domov dobrovolně, zpřetrhají veškeré vazby a svému okolí o tom nedají žádnou zprávu.
„Rozhodnutí může souviset s vážným konfliktem s blízkým okolím, s potřebou začít znovu a nezávisle na okolí, nebo s potřebou řídit si svůj život sám,“ vyjmenovává možné okolnosti těchto případů psycholog z ministerstva vnitra a vysokoškolský pedagog nejen z Univerzity Palackého Štěpán Vymětal.
Někdy podle něj lidé sami od sebe zmizí i kvůli potížím v oblasti duševního zdraví a některé motivy mohou souviset s pocitem ohrožení, obavami a strachem či dokonce s vlastní trestnou činností.