V Česku je první případ opičích neštovic

Výskyt nákazy serveru SeznamZprávy potvrdil šéf infektologické společnosti Pavel Dlouhý a následně to uvedl i Státní zdravotní ústav (SZÚ).

„Národní referenční laboratoř přijala tři vzorky od různých osob k vyšetření. Jeden z nich již určila jako předběžně pozitivní, a to metodou elektronové mikroskopie,“ uvedla v úterý v tiskové zprávě vedoucí Národní referenční laboratoře Helena Jiřincová.  Definitivní potvrzení nákazy bude k dispozici příští týden.

Další dva podezřelé vzorky jsou negativní, oznámila laboratoř v úterý v podvečer. Pozitivní je tedy pouze případ dovezený z Belgie.

Nakažená osoba byla podle ústavu s přáteli začátkem května na hudebním festivalu v Antverpách.

„Po návratu začala vnímat první nespecifické příznaky, od zarudlých až slzících očí přes postupný výskyt vyšších tělesných teplot, od 37,5 do 39 stupňů, až po výsev bolestivých pupínků na pokožce připomínajících akné na určitých částech těla. Pupínky se postupně měnily v praskající puchýřky, které po prasknutí bolet přestaly,“ uvedla Zdeňka Shumová, ředitelka pražské hygieny.

Vzorek začala laboratoř zpracovávat kolem osmé hodiny ráno a před jedenáctou měla výsledek.

Podle Dlouhého se dá předpokládat, že v dalších dnech bude případů přibývat, ale nijak dramaticky. SZÚ uvedl, že rizikové kontakty dotyčné osoby mají na 21 dnů uloženou karanténu.

„Rizikové kontakty se v průběhu uvedených 21 dnů musí zdržet veškerých sexuálních a tělesných kontaktů s dalšími osobami, nesmí darovat krev a jiné krevní deriváty. Dosavadní poznatky ukazují, že přenosu nákazy nemusí při sexuálním kontaktu plně zabránit ani použití kondomu, neboť nákaza opičími neštovicemi se může drobnými kapénkami při déle trvajícím úzkém tělesném kontaktu přenést také respirační cestou,“ uvedl SZÚ.

Osoby, které jsou „v riziku onemocnění“, by měly omezit kontakty s malými dětmi, těhotnými ženami a s osobami se sníženou imunitou.

První případ opičích neštovic byl v Evropě zaznamenán 7. května ve Spojeném království, od té doby se nákaza rozšířila ještě do Belgie, Nizozemska, Švédska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Španělska, Portugalska a Francie.

K přenosu z člověka na člověka dochází podle odborníků zejména dlouhodobým kontaktem, vir se šíří při těsném fyzickém kontaktu s nakaženým nebo například ložním prádlem. Šíření kapénkovou cestou (vzduchem) je podle odborníků možné, ale ne snadné.

Jiné způsoby přenosu z člověka na člověka zahrnují přímý kontakt s tělními tekutinami či infekčními lézemi a nepřímý kontakt s materiálem lézí, např. prostřednictvím kontaminovaného oblečení nebo prádla.