Článek
K okamžitému zrušení pracovního poměru došlo v létě 2024 s tím, že žena porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
Zaměstnavatel v dopise úřednici sdělil, že vytváří na pracovišti nepřátelskou atmosféru a stresuje kolegy. Popsal, že žena nezdraví, kontroluje ostatní zaměstnance včetně těch, kteří do její pravomoci vůbec nespadají, o některých kolezích mluví jako o „lidském bahnu a odpadu“. Kolegové tak měli zvažovat odchod z pracoviště a dokonce dávali do souvislosti s jejím chováním i své zdravotní problémy.
Jedovatých poznámek podle dopisu nezůstali ušetřeni ani samotní státní zástupci, které před dalšími lidmi častovala poznámkami typu: „Je blbá, nezvládá svoji práci, je nafoukaná a povýšená.“ K tomu měla žena zneužívat svého dobrého vztahu s vedoucí oddělení.
Žena se vyhazovu bránila žalobou, v níž tvrdila, že nebyl dán ani jeden důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Tvrdila, že se popsaného jednání nikdy nedopustila, a zaměstnavateli vyčetla, že v dopise nepopsal konkrétní incidenty v konkrétní době vůči konkrétním lidem.
Pražské soudy takové argumentaci přitakaly a výpověď zrušily. „Pokud se zaměstnavatel rozhodne přistoupit k tak krajnímu řešení situace na pracovišti, jako je okamžité zrušení pracovního poměru, měl by uvedený důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru tak dostatečně konkretizovat, aby měl zaměstnanec možnost se proti němu účinně bránit,“ stálo v jejich verdiktech.
NS: Nemusí se vše popisovat do detailu
Státní zastupitelství se bránilo dovoláním k Nejvyššímu soudu, v němž uvedlo, že ženino jednání je popsáno dostatečně přesně tak, aby sama věděla, co je jí kladeno za vinu. Dodalo také, že z žádného předpisu neplyne povinnost precizního popisu jednání s přesnými daty a identifikací osob.
Senát Nejvyššího soudu v čele s Jiřím Doležílkem dovolání vyhověl. „Nebylo nezbytné, aby zaměstnavatel uvedl údaje o tom, kdy k jednáním mělo docházet, v jaké situaci, zda se tak stalo v pracovní době, nebo až po jejím skončení, vůči kterým zaměstnancům a kolikrát, neboť i bez těchto údajů nemohly vzniknout pochybnosti o tom, ze kterých důvodů se pracovní poměr okamžitě zrušuje,“ vysvětlil Nejvyšší soud v rozhodnutí, které v těchto dnech zveřejnil na úřední desce.
Okamžitý vyhazov by byl podle soudu neplatný v situaci, kdy by se nedalo zjistit, proč byl vlastně pracovní poměr zrušen. Případ se nyní vrací na začátek a prvoinstanční soud bude při rozhodování vázán názorem Nejvyššího soudu.
