Článek
„Jde o vyjádření hodnoty společnosti v tom, že bití dětí je nepřijatelné. Občanský zákoník už dnes obsahuje řadu ustanovení deklaratorního charakteru v oblasti rodinného práva - například, že manželé jsou povinni žít společně nebo že děti mají dbát svých rodičů,“ řekl náměstek u příležitosti představení iniciativy Dětství bez násilí.
Dvořák upozornil, že Česko je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde podobná úprava ohledně nepřijatelnosti trestání dětí chybí. Tělesné tresty české právo výslovně nezakazuje, ale nahlíží na ně jako na nepřijatelné skrze mezinárodní úmluvy, k nimž se ČR zavázala.
„Právní úprava, která považuje přiměřený tělesný trest za výchovný prostředek, není v souladu s mezinárodními závazky České republiky, jako je Úmluva OSN o právech dítěte,“ podotkl.
Občanský zákoník už v současné podobě stanoví, že „výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte“.
Mámě odpustit nedokážu, říká kluk prodaný tyranovi
Novelu ministerstvo připravilo ve dvou variantách. Ta první k pasáži o výchovných prostředcích přidává, že „lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání a jiná ponižující opatření“. Druhá v ustanovení o rodičovské odpovědnosti jmenuje mezi povinnostmi a právy rodičů i vývoj dítěte bez tělesného trestání a duševního strádání.
„Do legislativního procesu by měla novela vstoupit během léta tohoto roku,“ uzavřel náměstek.
Většina zemí EU nedovoluje čili sankcionuje fyzické či psychické tresty pro děti, například facku či bití přes zadek. V Česku je ale vysoká míra tolerance k podobným trestům. Podle výzkumu z roku 2018 40 procent Čechů nepovažuje například pohlavek za fyzický trest a 63 procent přiznalo, že takový trest někdy použije. Studie přitom jasně ukazují, že podobné tresty nemají žádný výchovný účinek.
Anketa
Agresor udělá z oběti domácího násilí blázna. Děti skončí přinejlepším u terapeuta
