Článek
„Takto je zapotřebí bojovat s nákazou a opatřeními,“ napsal ke koronavirovému básnickému počinu obou dívek rektor univerzity Martin Bareš. Dívky výjimku dostaly. Na kolejích jsou tedy i nadále.
Karolína pochází z Prahy, studuje přírodovědu a domů se vracet nechtěla, protože její otec byl pozitivně testován na koronavirus. Helena je z Třeboňska, studuje na filozofické fakultě a domů nechce, protože by nemohla chodit v Brně do zaměstnání a zůstala na krku matce-samoživitelce, která se stará ještě o dvě děti.
Kulíšku poskytněte stříšku
Každá z dívek složila báseň, v níž „žádá o stříšku“. Určeny jsou řediteli Správy kolejí a menz Masarykovy univerzity Kamilu Kulíškovi, který se tak stal zřejmě poprvé literárním hrdinou. Vše začalo tím, že dívky společně, každá za sebe, sepisovaly žádosti pro něj, aby jim umožnil na koleji zůstat. Vláda totiž kvůli koronaviru rozhodla, že je nutné ubytovny vyklidit.
„Vážený pane řediteli Kulíšku“, začíná každá z básní. Kulíšek je dostal společně s žádostmi o výjimku, jimž ihned vyhověl. Po zveřejnění na internetu se básničky staly hitem.
Musím chodit do práce a to není legrace
Helena Rozporková mu píše „včera mi od Vás přišla zpráva, z které mě až rozbolela hlava“. Svěřuje se v ní, že se domů vrátit nemůže protože: „Mamka má na krku ještě dva bráchy, na dalšího člena jí už nezbývají prachy. Proto chodím hodně do práce a ztratit jí by nebyla legrace.“ Vysvětluje, že musí zůstat v Brně, aby nepřišla o příjem ze svého zaměstnání.
Karolína Vernerová se svěřila s nemocí otce: „Můj táta má koronu, nechce mě pustit do domu. Máma to má nejspíš taky, plus korony jsou plné vlaky.“ Vysvětluje, že domů se jí nechce, protože tam koronu chytne lehce a připojuje, že sice dříve žila v Praze hrdě, krizi chce ale přestát v Brně. Pokud jí Kulíšek vyhoví, tak se mu prý vstřícnost vrátí po letech na dětech.
„Krása, důvěra, nadhled, humor, zodpovědnost. To v nich je obsaženo,“ napsal na facebook o básničkách rektor Bareš a připojil k tomu i veselého smajlíka.