Článek
V domě bylo bezmála půl metru vody. V pondělí uklízeli a modlili se, aby voda dům s sebou nevzala úplně. Na zdech se objevují praskliny. Posoudit je bude muset statik.
Proč sem vůbec šli, když je dům tak blízko u vody? Ten, kdo jim ho prodal, asi věděl, co dělá a pustil ho za pět minut dvanáct.
„Místní pamatují záplavy naposledy před třiceti lety, a to prý bylo, protože povolil zdejší rybník. Jinak zde voda neřádila, vždyť je to takový potůček,“ říká mi smutně pan Macháček při pohledu na nové plovoucí podlahy, pod které zalezlo bláto a vlhko.

Pan Macháček z Nového Knína rezignovaně sleduje říčku Kocábu valící se mu pod oknem. Před týdnem položil s rodinou nové plovoucí podlahy, teď mu je voda zničila.
Macháčkovi ale nejsou jediní, kdo Kocábě věřili a ta je zradila. Soused si hned vedle postavil novostavbu, další kompletně přestavěl malé venkovské sídlo. Takových říček a takových rodin u nich po celém Česku jsou tisíce.
Místní rozhlas dává pokyny, kde si načerpat pitnou vodu. Zahrál k tomu i písničku. Okolí halí šedivá, těžká mlha. Lidé jsou unavení.
„Ještě předevčírem jsme lepili lišty kolem nových podlah. Aspoň koupelna vydržela, snad voda nepodemele přistavěnou část domu,“ dívá se s obavami z místnosti na zlověstně klokotající živel.
Nové ještě nedodělané stropní podhledy nad jeho hlavou se už rozlézají a kroutí od narůstající vlhkosti.
Situace rodiny Macháčkových jen potvrzuje, že povodeň tentokrát udeřila prvotně z menších, relativně bezvýznamných toků, a že řádí v místech, kde nebyla ani v děsivých povodňových letech 1997, 2002, 2009 a 2010. Všimněte si, velké povodně jsou čím dál tím častější, a ohrožená území, povodňové mapy, se v naší zemi rozrůstají.
„Máme to nějak pojištěné, ale je pravda, že pojistit to umožnila jen jedna z pojišťoven,“ dodal Macháček.