Článek
Ratingové agentury byly ještě před pár lety vnímány jako nejvyšší možná autorita v hodnocení firem i států a schopnosti splácet půjčky. Po asijské krizi však jejich renomé značně pokleslo. Nepředpovídali tzv. asijskou chřipku (krizi asijských finančních trhů, která začala problémy s půjčkami do nemovitostí a následným pádem akcií v Hongkongu) a staly se terčem kritiky mnoha mezinárodně renomovaných investorů či ekonomů, ať již šlo o mnohonásobného krále světových trhů Georgie Sorose či teoretiky omezených trhů typu Paula Krugmanna. Především se ukázalo, že agentury nemají přehled o mezinárodních tocích kapitálu, a proto jen těžko mohou varovat před krizemi.
Hodnocení České republiky rozhodně není o varování před krizí. ČR má stále investiční rating a po Slovinsku je společně s Maďarskem na druhé nejvyšší úrovni z postkomunistických zemí. Standard & Poor's zhodnotila rozpočtovou politiku a vyslala varování. Varování, nad kterým se také dá pohrdlivě pohodit hlavou. Vždyť slova o odsunutí reformy důchodového a penzijního systému na rok 2006 nejsou úplně přesná.
Přesto náhled agentury na ČR nemusí překvapit. Přišel v době, kdy má země novou vládu. A mnozí se zákonitě obávali, že tato vláda ani nedodrží sliby o konsolidaci veřejných financí dané vládou předchozí. Neboť výsledek ČSSD v eurovolbách odráží především to, že se rozhodla sáhnout na věci pro sociálnědemokratického voliče nedotknutelné (především nemocenskou).
Nová vláda hodlá alespoň v tom málu, co je na stole, pokračovat. A k tomu se přece jen vážněji přihlásila k důchodové reformě. Nicméně zůstává faktem, že k vytváření rozpočtových schodků už druhý rok po sobě přispívají například změny v úhradách starých dluhů. A to nemusí znít ratingovým agenturám zrovna hezky.
Snížením ratingu o jeden stupeň z A na A rozhodně není tragédií a už vůbec to není hlas nejvyššího makroekonomického soudu. Jako drobné varování je to ale určitě třeba brát.
PRÁVO 7. září 2004
