Rozdíl 27 stupňů v jeden den. Příroda dostává teplotní šoky, říká lovec mrazů ze Šumavy

„Zima začala krásně, když ve Volarech bylo minus 28,1 stupně, ale pak přišla v prosinci křeč a únor, to byla vyloženě ostuda. Celkově to byla z hlediska mrazů mizérie,“ hodnotí letošní zimu lovec mrazů.

Mohly ho potěšit alespoň mrazy nad ránem v minulých dnech. „V úterý bylo na Rokytské slati minus 16,4, větší mráz tam byl na den 26. března už jen v roce 2014, minus 17,1,“ pochvaloval si Vojvodík.

Teplotní výkyv mezi ránem a odpolednem byl potom na Rokytské 26,6 stupně, když odpoledne ukázaly přístroje 10,2 stupně. „Ve středu nad ránem byly spíše mrazíky, kolem minus čtyř stupňů. Dá se ale očekávat, že větší mrazy mohou ještě přijít a příroda bude dál dostávat šoky,“ je přesvědčený Vojvodík.

Upozornil, že velké teplotní rozdíly na jaře nebo na podzim nejsou na Šumavě až tak výjimečné a v některých letech to bylo i přes 35 stupňů Celsia. Zajímavostí uplynulé zimy je podle něho například i sněhová pokrývka na hřebenech, na Blatském vrchu nyní stále leží asi 120 centimetrů sněhu. Přitom na nedalekém Březníku je daleko nižší, nesouvislá pokrývka. „V uplynulé zimě bylo výjimečné také to, že na vrcholech Krkonoš nebylo více sněhu než na těch šumavských,“ podotkl Vojvodík.

Největší mráz v České republice naměřili meteorologové v únoru roku 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic, kdy bylo minus 42,2 stupně. Vojvodík věří, že na šumavských loukách, kde bývá nad ránem opravdu mrazivo, se dokážou přístroje tomuto rekordu alespoň přiblížit, nebo jej pokořit.

Nejblíže byl 30. ledna roku 1987, když na stanici Kvilda Perla, kterou postavil s dalším amatérským meteorologem Josefem Jindrou, naměřili minus 41,6 stupně. Tehdy scházel kousíček, ale ukazuje se, že počasí nechce rekordy ani na šumavských loukách připustit.

Vojvodík si začal mrazy zapisovat už jako šestiletý v roce 1956, na Šumavě mu pak učarovaly horské louky. „To mě úplně fascinovalo a nedalo mi to spát. Jezdil jsem tam za úplně jasných nocí a chodil po loukách s teploměrem. Taky si mě tehdy všiml nejeden občan, protože tehdy byl každý pomocník pohraniční stráže,“ vzpomínal už dříve Vojvodík. Ke stanicím jezdil několikrát za měsíc.

Profesionální meteorologové nebrali jeho měření dlouho vážně. Postupem času si však vybudoval i s dalšími amatéry pověst odborníka a meteorologové dnes s daty z horských stanic běžně pracují.

Zaznamenávají například i údaje ze stanic Kvilda Perla nebo z Rokytské slati.

Kromě Šumavy postavil v posledních deseti letech společně s dalšími amatérskými nadšenci meteostanice i v Krušných, Orlických, Jizerských i Novohradských horách. Vojvodík se celý život živil jako elektroinstalatér, nyní je v důchodu. Do několika meteostanic však investoval i vlastní peníze.