Rakovina ve třiceti. Mladých onkopacientů přibývá

„Měla jsem od dětství zdravotní problémy. Všechno se ale výrazně horšilo, když mi bylo patnáct. Začaly mi hodně vypadávat vlasy, měla jsem problémy s tlakem, byla jsem pořád opuchlá. Lékaři si mysleli, že je to dospíváním nebo něco psychosomatického,“ vzpomíná dnes jednadvacetiletá Tanita Býmová na náročné období.

Tanita podstoupila nespočet odběrů a vyšetření. Nikoho ale nenapadlo, že by za problémy mohl být nádor štítné žlázy. „Vyslechla jsem si, že mladá holka, která má řadu zdravotních problémů, nemůže mít k tomu všemu ještě nádorové onemocnění. To už by bylo moc,“ líčí.

A přece.

Zlom nastal, když si na krku nahmatala uzlinu. Revmatolog, kterého navštívila kvůli problémům s rukou, se jí zeptal, zda ji netrápí ještě něco jiného, a tak se o ní zmínila. „A díky tomu se přišlo na to, že mám v krku nádor v poměrně pokročilém stádiu,“ dodává Tanita.

„To, že jsem šla k lékaři, snažila se to řešit a nenechala se odbýt, mi určitě zachránilo život,“ je přesvědčena a apeluje na vrstevníky, ať chodí na preventivní prohlídky. Nádor jí lékaři úspěšně vyoperovali. Dnes se studuje teologii a pomáhá dalším onkopacientům v organizaci F*ck Cancer.

Ještě v 80. letech 20. století se počet nových onkopacientů ve věku 15 až 44 let pohyboval kolem 3000 až 3500 za rok. V posledních letech je to kolem 4500 až 4900.

Patří k nimi i sedmatřicetiletá Zuzana Ferková. Ta musela kvůli pandemii covidu přerušit úspěšnou kariéru letušky v Dubaji. Po návratu do Česka navštívila s podezřením na zánět zubů stomatologa. Z rentgenového snímku bylo ale zřejmé, že jde o sarkom. Vzácný agresivní typ rakoviny, který vyrůstá z nervového zakončení v čelisti.

„Je dobře, že se o tom začíná mluvit. Tlak na pacienty je ve společnosti obrovský. Léčbou se člověk nějak probije, život se vám doslova zastaví. Nejhorší období pro mě ale nastalo, když léčba skončila a najednou nebylo nic, sáhla jsem si na nejhlubší dno,“ popsala Zuzana, která je pátým rokem v remisi.

Stejně jako Tanita zmiňuje, jak důležitá je podpora od okolí a komunikace, přesto čelí nemocní často odtažitosti.

„Chtěla bych lidem, kteří si náročnou léčbou prochází, vzkázat, ať se nebojí říct si o pomoc a nemají pocit, že musí být za všech okolností silní,“ povzbuzuje a dodává: „Nevyžádané rady typu ‚musíš být silná‘ jsou na nic. Lidé, kteří si tím prochází, nemusí poslouchat toxickou pozitivitu a hlášky jako ‚buď ráda, že žiješ‘. To mě vždycky dokáže naštvat.“

Podle statistik mezi mladými strmě přibývá hlavně nádorů tlustého střeva, prsu a štítné žlázy. „Zvlášť u některých diagnóz – například u karcinomu tlustého střeva a konečníku – je vidět, že se posouvají směrem k mladším věkovým skupinám. Výjimkou dnes nejsou ani lidé ve třiceti nebo čtyřiceti letech,“ doplnil primář gastroenterologického oddělení Masarykova onkologického ústavu v Brně Vladimír Krass.

Odborníci napříč státy hledají příčiny, jednoznačný závěr ale zatím nikdo nemá, shodují se jen na tom, že jde o více faktorů najednou. U nádorů prostaty může být za růstem případů i zpřesněná diagnostika, u rakoviny kůže zase životní styl spojený s častějším pobytem na slunci a u moře, rakovina prsu je pak častější ve státech s vyšší životní úrovní.

„Trendy podle mě ukazují i na vliv životního prostředí – znečištění pesticidy či mikroplasty,“ míní přednosta Onkologické kliniky ve FN Motol a člen výboru České onkologické společnosti Tomáš Büchler.

Přibývá rovněž studií, které naznačují souvislost s nedostatkem pohybu a špatným životním stylem, včetně kouření, pití alkoholu a nezdravého stravování. To ovlivňuje střevní mikrobiom, což může přispět k rakovinnému bujení.

„Ultrazpracované potraviny přispívají ke vzniku nádorů hlavně tím, že v nich chybí vláknina, která vytváří podmínky pro příznivý střevní mikrobiom. Dalším rizikovým faktorem je nerovnováha mezi příjmem a výdajem energie, která vede k tloustnutí,“ vysvětluje profesor Büchler, který za nejvíc rizikové potraviny pokládá zpracované maso: párky, salámy, šunku nebo třeba paštiky.

Pozitivní je, že klesají počty zemřelých. Za čtyřicet let se ve věkové skupině do 45 let snížily o polovinu, na 500 za rok. Významnou roli hraje v tom hraje prevence. Odhalit nemoc včas je totiž klíčové. Pojišťovnou hrazené národní screeningové programy, jako mamografické vyšetření, ale na mladé lidi necílí. Proto je důležité chodit alespoň na preventivní prohlídky k praktickému lékaři a gynekologovi.