Článek
Alternativa pro Německo (AfD) uspěla v září ve dvojích zemských volbách: v Sasku-Anhaltsku vyhrála s 43,8 procenta hlasů a v Meklenbursku-Předním Pomořansku získala 38,2 procenta hlasů.
Zároveň je nejsilnější opoziční stranou v německém Spolkovém sněmu. V loňských předčasných parlamentních volbách jí hlas dalo 20,8 procenta lidí. Současné průzkumy jí připisují 26 až 29 procent. Volby by tak nyní vyhrála, byť není pravděpodobné, že by dokázala složit vládní koalici.
„Je to výborná věc,“ hodnotil výsledky AfD v zemských volbách předseda Sněmovny Tomio Okamura, jehož SPD sedí s AfD v evropské frakci Evropa suverénních národů. „Ukazuje se, že liberální prounijní politici nenabízejí Němcům budoucnost,“ dodal.
Nyní šéf SPD doufá ještě v úspěch Marine Le Penové ve Francii a Svobodných v Rakousku: „Bude to nový vítr. Politika protimigrační a proti green dealu, vlastenecká politika.“
Fanouška má německá AfD i v motoristickém poslanci Filipu Turkovi. „To už není protest - to je mandát. Historické vítězství. Gratulujeme,“ napsal po vítězství strany v Sasku-Anhaltsku.
Co české politiky s AfD spojuje nejvíc, je kritický postoj k přijímání migrantů z mimoevropských zemí. Obecně se však vzestup strany, kterou sami Němci pokládají za krajně pravicovou, nemusí Česku vyplatit.
„AfD nemůže ze zemské úrovně (Sasko-Anhaltsko) ovlivňovat zahraniční a evropskou politiku federální vlády. Může ale ovlivňovat pohled zemí EU a NATO na Německo a oslabovat jeho ‚soft power‘, tedy schopnost získávat ostatní pro své návrhy a koncepce,“ komentoval situaci Vladimír Handl z Katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Navíc rostoucí vojenská síla Německa bude v zahraničí stále více spojována s otázkou, jak by se Německo jako nejsilnější konvenční vojenská mocnost Evropy chovalo, kdyby vládu v Berlíně převzali pravicoví nacionalisté. Tento scénář znepokojuje zejména Francii a Polsko,“ uvedl Handl.