Článek
Advokát Jiří Teryngel shrnuje, že soudy se záležitostmi zabývají pouze na něčí návrh: "Zpravidla to bývají pozůstalí, ale může to být například i věřitel."
Stručně řečeno osoby, které chtějí vyřešit dědictví, respektive finanční záležitosti po nezvěstném. Když soudce zpracuje návrh, pozůstalí musí čekat další rok. Přesně tak dlouho jsou podle zákona soudy povinny vyzývat nezvěstného, aby se přihlásil. Stejně tak každého, kdo by o něm mohl vědět, aby podal zprávu.
"Když lhůta uplyne, soud vydá rozsudek a za den smrti označí ten, kdy je z okolností zřejmé, že k ní asi došlo," uvádí Teryngel.
Rozhodnutí soudu lze zrušit
Psychologové říkají, že je těžké odhadnout, jestli toto roční čekání může prodlužovat útrapy pozůstalých. Podle Karla Humhala obvykle pozůstalým trvá onen zhruba rok, než jsou schopni smrt blízkého vstřebat. I když prý záleží na okolnostech.
"Ví se ze zkušenosti, že pro pozůstalé je důležité, aby viděli člověka, který zemřel, anebo ho mohli pohřbít. Je to důležitý krok v etapě smiřování se s tím, že ten člověk už není. Jinak mohou zůstávat naděje, co kdyby...," uvedl Humhal.
Poslední rozloučení s osobou se však podle advokáta Teryngela na rozhodnutí soudu neváže. "Jde o symbolický akt," míní.
Zákon pamatuje i na případy, kdyby se pohřešovaný objevil poté, co byl prohlášen za mrtvého. "V takovém případě soud své rozhodnutí zruší," uvedl Teryngel. Místopředseda Obvodního soudu Prahy 1 Jaromír Jirsa již dříve uvedl, že takový případ nikdy nezažil.
