Článek
Zatímco v Evropě zažíval pohřeb žehem renesanci už od 70. let 19. století, u nás se tento způsob pohřbívání zavedl až po vzniku Československa v roce 1919. Do té doby probíhaly veškeré kremace mimo území Rakouska-Uherska.
„Například tělo Vojtěcha Náprstka, který byl mimo jiné průkopníkem i kremací a který zemřel v roce 1894, se ke zpopelnění vezlo do Německa,“ popsala mluvčí Pražské správy hřbitovů Oldřiška Dvořáčková.
Praha dlouho hledala místo, kde by mohlo její nové krematorium vzniknout. Návrhy na výstavbu na Vyšehradě, v Ďáblicích či na Chodově však vedly k řadě vleklých sporů. Problém město dočasně vyřešilo vytvořením provizorního krematoria v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech.
Dobová fotografie z provizorního krematoria na Olšanských hřbitovech (1921).
První osobou, k jejíž kremaci došlo na území Prahy a Čech, byl 23. listopadu 1921 lékař František Adamec. Jen do konce roku 1921 bylo na Olšanech zpopelněno dalších 116 zesnulých. „Byly tady dvě pece, ve kterých se topilo koksem. Spaliny byly vyvedeny do věžičky budovy,” popisuje Dvořáčková.
„Podle fotografií kremací z té doby se rozloučení provádělo standardně tak, jak jsme zvyklí dodnes. To znamená, že zpopelnění vždy předcházela rozloučení v obřadní síní a spalovací technologie byly až v zázemí,“ dodává mluvčí.
Poslední rozloučení s pozůstalým v provizorním krematoriu na Olšanských hřbitovech (1921).
Ačkoliv byla přestavba obřadní síně jen dočasným řešením, jako krematorium nakonec zůstalo v provozu dalších deset let. Svou činnost ukončilo až v roce 1932 poté, co bylo zprovozněno nové strašnické krematorium podle konstruktivistického návrhu architekta Aloise Mezery. Jeho mohutná stavba je do dnešního dne největším krematoriem v Evropě.
Instalovány v něm byly nové a v tu dobu velmi progresivní pece, díky kterým se začalo zpopelňovat pomocí plynu. „Plyn byl tehdy zaveden díky moderní technologii, kterou zprojektoval inženýr Havelka z Michelských plynáren,“ uvedla Dvořáčková s tím, že při výstavbě se architekti inspirovali nejmodernějšími krematorii v Evropě.
První velké plně funkční krematorium postavilo město ve Strašnicích v roce 1932.
Ke strašnickému krematoriu přibylo v 50. letech minulého století také krematorium motolské. V obou z nich jsou plynové pece dodnes běžnou praxí, spalovací technologie jsou ale poslední roky výrazně modernizované.
Vše od spuštění do pece až po teplotu žehu kontroluje nyní počítač. Díky moderním technologiím se doba žehu zkrátila z několika hodin na 70 minut. Spálené tělo poté ještě míří do takzvaného kremulátoru, který dokáže rozdrtit kostní ostatky.
Kremaci volí pro své zesnulé až 90 procent pozůstalých, krematoria hlavního města tak ročně zpopelní přes osm tisíc těl. V Praze a okolí se tak žeh stal v dnešní době nejžádanějším způsobem posledního rozloučení.
Proces zpopelnění je dnes v pražských krematoriích řízen počítači.
Kromě první kremace si hlavní město letos připomíná i druhé kulaté výročí. „Před 110 lety, v roce 1911, získala Praha koncesi od místodržitelství pro provozování pohřební služby,“ zmínila mluvčí.
Tehdy také začal poskytovat své služby komunální Pohřební ústav hlavního města Prahy. Z něho se v roce 1992 vyčlenila Správa pražských hřbitovů, která spravuje 32 ze 70 pražských hřbitovů.
K letošním výročím také Správa pražských hřbitovů vydala sérii informačních letáků k historii městského pohřebnictví a přichystala komentované prohlídky obou pražských krematorií.
Před 110 lety byla hlavnímu městu udělena koncese pro provozování pohřebního ústavu (dobová fotografie z roku 1921).