Článek
Část odborářů začíná se stávkami proti vládě, chystající reformu veřejných financí, se sotva potlačovaným "pryč s vládou!". Stávku ohlásili učitelé, výhrůžně mručí lékaři. Kdo si ještě chce kopnout do Špidlovy vlády?
Kdybych byl škodolibý, přál bych všem vyjmenovaným, aby měly jejich snahy úspěch. Jak by dopadla US-DEU po odchodu z vlády? Jak by dopadla vláda po vystrnadění koaličních stran? Jak by dopadli odboráři a stávkující všeho ražení po pádu vlády? Jeden z posledních průzkumů dává občanským demokratům čtyřicetiprocentní volební preference. S použitím malé násobilky si spočítáme, že při pětačtyřiceti procentech už by ODS mohla vládnout sama, při čtyřiceti procentech by potřebovala tak čtyři, pět poslanců z jiné strany. Ratibor Majzlík si může myslet, že by potřebovala právě jeho, výlet na Venuši by však byl reálnější.
Jaroslav Foldyna může se těšit vidinou kompaktní vlády menšinové. Netancovala by ani jedno léto. Ty z vedení sociální demokracie, co navrhují faktické vypuzení koaličních stran, fascinuje zřejmě vidina vlády duhové, to jest vlády všech stran kromě komunistické. Jenže v takové vládě by netahali za šmytec, ale přidržovali by vládní housličky pod bradou nadržené dravé ODS. A stávkující by dostali vládu, která by je bez cavyků vzala pod krkem úspornou reformou drastičtější.
Vládní koalice si sice často počíná jako dýchavičný mamut v porcelánu, už po prvním roce působení je však mimořádně úspěšná. Nabourává klientelismus, česky politicko-hospodářský jánabráchismus. Dovedla republiku do Unie a jako vůbec první se odvažuje reformovat veřejné finance, podlomené vládami předchozími. Ratibor Majzlík, Jaroslav Foldyna, někteří socanští bossové a stávkující však uvažují jinak: když se týden co týden po celý rok předpovídá vládě smrt, zřejmě na tom něco bude. A tak si do ní kopneme. Jiné vysvětlení mne nenapadá.
PRÁVO 18. června