Článek
Tolik u příležitosti dnešních 79. narozenin zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho, které oslaví nikoli doma v Harare, ale v Paříži.
Jak Mugabe, tak 72 prominentů z jeho okolí mají totiž od EU zakázáno překročit unijní hranice. Důvody? Mugabe zfalšoval volby, dává mučit politické odpůrce a vyhánět ze země bělošské farmáře, jejichž uloupený majetek rozdává válečným veteránům, aby si tak pojistil politickou podporu. Evropa dovede být někdy zásadová, viz nepozvaný Lukašenko na summit NATO. Jenže Bělorusko není Zimbabwe (někdejší britská Rhodesie), kde bývalá koloniální mocnost Francie chtěla by mít vliv. Proto tak dlouho tlačila na EU, až ta udělila Mugabemu výjimku, aby se od včerejška mohl zúčastnit už 22. summitu FrancieAfrika.
Chirac to dovede zdůvodnit. Kdyby nepřijel Mugabe, na protest by nepřijeli ani jiní afričtí politici a summit by zkrachoval. Jeho ministr pro zahraniční pomoc Wiltzer dodává, že lepší než někoho bojkotovat je říci mu své z očí do očí. Netuším, co Francouzi vmetou Mugabemu do očí na dnešní narozeninové párty. Naopak tuším, jaké zadostiučinění asi cítí oslavenec, který ve své zemi celkem nerušeně praktikuje státní rasismus a jehož viceprezident Joseph Msika veřejně prohlásil, že běloši nejsou lidské bytosti. Vždyť hostitelská vláda kvůli němu vydírala EU hrozbou, že pokud Mugabeho do Evropy nevpustí, Francie zase nepodpoří prodloužení diplomatických sankcí, ani zbrojního a finančního embarga vůči Zimbabwe.
Chirac se může opřít o domácí tradici. Už Giscard d"Estaing podporoval středoafrického císaře, kanibala a masového vraha Bokassu, přijal od něho dar mnoha diamantů, a když chráněncovy zločiny už nešly omlouvat, poslal k němu svého poradce Journiaca s návrhem abdikace. Tomu ovšem císař rozbil žezlem hlavu. Když byl později Bokassa odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, vyjednal mu Giscard azyl na Pobřeží slonoviny.
Mugabe asi nikomu hlavu nerozbije, jenže podobné výjimky vůči představitelům zločinných režimů i z ušlechtilých důvodů by jednou mohly rozbít křehkou mísu, v níž se hněte budoucí jednotná zahraniční politika evropských zemí.
Těžko hodnotit, co se na dvoudenním pařížském summitu podařilo dojednat ve prospěch Afriky. Výjimkou pro Mugabeho se ale bohužel podařilo zpochybnit zásadovost EU ve vztahu k demokracii a lidským právům.
PRÁVO 21. února