Hlavní obsah

Opět o krvi

Novinky, Pavel Verner

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V Senátu se včera veřejně debatovalo o možnosti zakázat zobrazování násilí a sexu na televizních obrazovkách, a to zákonem. Ta debata už má fousy, před lety ji poprvé vyprovokovali čeští spisovatelé, ovšem bez toho sexu.

Foto: NPÚ

Kunětická hora

Článek

Asi je na rozdíl od dnešních aktivistů tehdy napadlo, že sex jest nejen pro někoho pohoršlivý a pro někoho příjemný, ale pro všechny bez rozdílu i trochu užitečný, slouží-li občas reprodukci lidstva.

Obdivuji diskutéry, kteří v této věci mají jasno. Já nemám.

Svatou pravdu mají odpůrci jakýchkoli zákazů. Zákazy jsou vlaštovky ohlašující příchod cenzury. Jakmile se povede jeden typ pořadů zakázat, najdou se lehce důvody, proč zakázat pořady jiné, třeba politicky nepohodlné. Taky není stoprocentně jisté, že za násilnosti mezi dětmi a mládeží mohou skutečně nejvíc televizní krváky. Svět byl plný násilí i před vynálezem televizoru. Taky je pravda, že stažením hollywoodských stupidit z programů komerčních televizí se nevyřeší násilí v jiných žánrech, především ve zpravodajství z válek, čím dál naturalističtějším. A konečně, jestliže ty krvavé pitomosti začnou chutnat po zakázaných jablkách, nezvedne se okamžitě po nich poptávka?

Svatou pravdu mají taky zastánci požadovaných zákazů. Televize, ten psychosociální uragán, není jako ostatní média. Lidstvo tráví před obrazovkami podstatný díl svého času. Televize má proto jedinečný vliv mimetický, tedy mimořádně silně svádí k napodobování, a to nejen děti, nýbrž i mnoho dospělých. Takový filmový klenot z žánru kung-fu, v němž hrdina po dvaceti kopancích do hlavy pořád poskakuje jako baleťák (kopanec do hlavy je prostě legrace), zaslouží být zařazen do stejné kategorie jako návod na výrobu výbušné nálože do veřejných prostor, odpalované na dálku. Návody ke špatným činům a rady jak páchat zlo nemají být ve slušné společnosti šířeny.

A teď ať někdo poradí, jak tyhle dvě pravdy nalít do jednoho hrnce, jaké koření do toho přidat, aby šlo uvařit stravitelnou krmi.

Majitelé komerčních televizí, modlící se k Bohu Sledovanosti, nevysílají krvavé škváry proto, že by byli zvrácení. Jenom vědí, že je cosi divného v lidské duši, jakési puzení za krvavou podívanou, a proto je sledovanost škvárů jistá. Možná by namísto zákazů takových pořadů bylo účinnější uvalit na krváky nějakou nekřesťanskou daň, aby se jim tak nevyplácelo je vysílat.

Pokud tu nebude existovat monopol na televizní reklamu, ani by se nám to moc nemuselo odrazit v cenách zboží.

PRÁVO 28. května

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám