Článek
Na případ upozornily Novinky v neděli. Podle ředitele ústavu Marka Svobody celá věc poškodila pověst ústavu. „Informace obsažené v článku jsou zavádějící. Uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru nebyla zaměstnankyně krácena na žádném svém zákonném právu,“ narážel Svoboda na to, že žena nedostala odstupné.
„V souladu se zákoníkem práce jí nenáleželo odstupné, neboť se v jejím případě nejednalo o pracovní úraz ani o nemoc z povolání ani by v případě výpovědi po dobu trvání výpovědní doby neměla nárok na náhradu platu,“ sdělil Svoboda, který nechal celou věc prověřit. Podrobnější informace ke konkrétnímu případu ale nechtěl s ohledem na zákon poskytnout.
Z obecného hlediska ředitel připustil, že pokud se řeší podobné nepříjemné záležitosti, „může se v procesu, ve kterém jsou dané mantinely právních norem, stát, že se některá ze stran může cítit ukřivděně“.
Kvůli případu tak prý Svoboda zavede opatření. Při jednání o dalším možném působení zaměstnance po jeho dlouhodobé neschopnosti bude přítomen jak personalista, tak jeho nadřízený. Cílem je, aby se předcházelo situaci, kdy bude tvrzení proti tvrzení.
Svoboda však upozornil, že to neznamená, že by ústav v daném konkrétním případu postupoval špatně.
Jednotky případů
Ústav ročně řeší jednotky případů, kdy zaměstnanci čelí vážnému onemocnění. Za loňský rok si ředitel pamatuje další dva případy, kdy se pracovníci po vážné nemoci vrátili na svá místa. Jeden z nich sám po čase skončil kvůli tomu, že pro něj nebylo příjemné po boji s rakovinou pracovat v onkologickém ústavu, druhý stále pracuje.
Může se ale stát, že se zaměstnanec nevrátí. „V případě, že nelze najít řešení, je to zejména z důvodu, že ústav nedisponuje náhradním místem, které by bylo v tu danou dobu vhodné vzhledem k požadované odborné praxi či vzdělání daného zaměstnance,“ dodal Svoboda.
Ústav má asi 1200 zaměstnanců. Sedmačtyřicetiletá Kateřina Pecinová pracovala ve skladu prádla přes pět let, když jí v roce 2023 zjistili rakovinu prsu. Po roce na nemocenské, operacích, chemoterapiích a ozařování jí přiznali invalidní důchod. Nemohla tak pokračovat v nemocenské, ale měla před sebou ještě preventivní zákrok. Když si do vyřešení zdravotních problémů chtěla vzít neplacené volno, u nadřízené narazila.
Pecinová uvedla, že jí nadřízená řekla, aby podala výpověď, protože kvůli svému stavu neprojde přes závodní lékařku, ostatní zaměstnankyně jsou s ohledem na její absenci unavené a sama musí stále hledat brigádníky jako záskok. Rozrušená Pecinová tak podepsala dohodu o rozvázání poměru, ač v budoucnu chtěla v ústavu pokračovat.
Závodní lékař
Z hlediska ústavu je obecný postup takový, že po delším onemocnění je pracovník vyslán na prohlídku za takzvanou závodní lékařkou, u dlouhodobých případů může zaměstnavatel požádat o prověření, zda se změnila způsobilost k práci.
Na základě posudku závodního lékaře se pak rozhoduje co dál. Pokud to posudek dovolí, může zaměstnanec pokračovat ve své práci, pokud ne, vymezí mu posudek omezení a řeší se další postup. „Ústav se ve všech případech snaží najít to nejvhodnější řešení pro zaměstnance s ohledem na jeho pracovního využití a možnosti jeho zdravotního stavu. Obecně je ale každý případ jiný a má jiné limity,“ řekl Svoboda.
Pecinová však u závodní lékařky do té doby ještě nebyla, protože zdraví stále řešila. Pokud má někdo plnou invaliditu, která znamená ztrátu 70 procent schopnosti výkonu práce, a pracuje na pozici se zvedáním těžkých břemen, je podle Svobody pravděpodobnost jeho návratu na stejnou pozici minimální. U podobných situaci je podle něj možné přihlédnout i k vyjádření vedoucího, který situaci zná.
Ústav se ale nebrání tomu, aby tam žena v budoucnu pracovala, pokud bude možnost a vhodné místo.
