Článek
Aby získala členství v této největší frakci europarlamentu, ODS se zavázala nevystupovat proti nové evropské ústavě, zmírnit svou opozici vůči smlouvě České republiky s Vatikánem a nevyhýbat se diskusi o událostech souvisejících s druhou světovou válkou.
Už před evropskými volbami bylo jasné, že ODS bude nucena takové ústupky učinit, pokud bude chtít být členem této frakce. Jinak jí hrozilo, že skončí v nějakém okrajovém uskupení, které nemá skutečný vliv na zásadní rozhodnutí.
"Konstatovali jsme společně s našimi partnery z ELS-ED, že ODS jako nejsilnější český pravicový subjekt je pro ně přirozeným partnerem," tvrdí nyní Jan Zahradil, lídr kandidátky ODS. Ve skutečnosti ODS neměla příliš na vybranou.
Pravdu tak měli ti, kdo před vstupem české politiky na jeviště Evropské unie tvrdili, že evropská scéna bude mít na provinciální českou politiku civilizující dopady. Například ODS by samozřejmě nikdo nebránil, aby pokračovala ve svém halasném odporu vůči evropské ústavě, v nacionalistických prohlášeních či tvrzeních, že se zásadně nebude bavit o tom či onom. Nemohla by ovšem pak být členem hlavního proudu evropské politiky a skončila by jako partner různých populistických a extremistických stran.
ODS nakonec vyřešila dilema mezi větším vlivem na evropské scéně a zastáváním názorů nepřijatelných pro umírněné strany ve prospěch většího politického vlivu. Toto rozhodnutí jí není třeba vyčítat jako jakýsi nemravný obchod, rozumná politika funguje právě takto. Spíše bychom mohli ODS vyčítat, že ve volební kampani před evropskými volbami prezentovala jiné postoje než ty, ke kterým se nyní zavázala. Kritiku si zaslouží ze dvou důvodů.
Například Zahradil před volbami naznačoval, že ODS se nemusí nezbytně připojit k frakci ELS-ED, kde byla kritizována za některé své postoje. Už před volbami ovšem dobře věděl, že ODS nemůže nebýt členem frakce, a pokud ano, že to bude znamenat ústupky. Stačí vzpomenout upřímné zděšení předáků strany, když prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus před volbami nepřijal šéfa frakce ELS-ED Hanse-Gerta Pötteringa. Mohli bychom tedy nyní tvrdit, že některé postoje ODS byly chladnokrevným populistických kalkulem.
Což nás přivádí k druhému bodu. Je to totiž právě ODS, která opakovaně kritizuje vládní sociální demokraty, že před volbami v roce 2002 populisticky lhali svým voličům, protože prý museli vědět, že nemohou splnit nabízený program. Nemá smysl snažit se rozsoudit, kdo "lhal" více. V obou případech je totiž dobře, že se politici nakonec rozhodli pružně přizpůsobit realitě. Tak jako nemá smysl vyčítat ČSSD potřebné reformy, nemá smysl vyčítat ODS, že chce konstruktivně působit v rámci EP, a musela proto modifikovat své postoje.
Otázkou je, zda a jak dokáže ODS změnu svých oficiálních postojů ustát. Problémem není reakce veřejnosti; většina voličů ODS byla vždy mnohem více proevropská než vedení strany. Problémem může být - stejně jako v ČSSD - militantní menšina vlivných straníků, kteří (spolu s protievropským prezidentem) mohou vidět obrat v postojích ODS jako zradu. Dočkáme se tedy zřejmě v příštích měsících hojného politického mlžení. ODS bude mnohem více "proevpropská" v rámci EP než doma, kde se bude snažit předstírat, že ze svých původních postojů nijak výrazně neslevila.
(Autor je politolog)
PRÁVO 27. července 2004