Hlavní obsah

Než začneme plesat

Novinky, Jan Keller

Zpráva o poklesu míry nezaměstnanosti v září o dvě desetiny procenta byla přijata s oprávněnou zdrženlivostí. Některé okolnosti tuto dobrou zprávu totiž poněkud relativizují. Na trh práce nastoupil slabší populační ročník absolventů škol, zhruba třetina úbytku nezaměstnaných je tvořena těmi, kdo byli z různých důvodů jen vyřazeni z evidence.

Foto: Helena Šebestová

Michal Horák s Tomášem Hanákem při natáčení klipu k písni „V 7:25“

Článek

Již tak střízlivou reakci je ovšem třeba doplnit minimálně ještě ve dvou dalších ohledech. Za prvé by bylo dobré vědět něco bližšího o struktuře nově vzniklých příležitostí. Kolik z oněch zhruba 52 tisíc nově vzniklých pracovních míst má charakter plnohodnotného a perspektivního zaměstnání a kolik je naopak tvořeno různými formami práce nejisté, špatně placené a vykonávané nejednou v podmínkách, které jsou na samotném okraji zákoníku.

I pokud by převládala zaměstnání kvalitní a plnohodnotná, zůstává ještě druhá otázka: kolik nově ustavených pracovních míst u nás vzniká na úkor jiných evropských zemí, především přesunem od našich západních sousedů?

Standardní ekonomy s obzorem uzavřeným do hranic národního hospodářství tato otázka příliš nezajímá. Politiky, kteří vytloukají pochybný kapitál z předstírání ochrany národních zájmů, taková otázka přímo pobuřuje. Pokud ale bereme aspoň trochu vážně proces sjednocování Evropy, měli bychom si ji klást.

Jistá německá automobilka přesouvá větší počet pracovních míst na východ. O demonstracích německých odborářů proti tomuto záměru se u nás shodou okolností příliš nereferuje. Z francouzského Colmaru právě odchází 300 pracovních příležitostí do Maďarska. Během letošních prázdnin se odstěhovaly někam na východ stovky pracovních míst, které po třicet let udržovaly zaměstnanost v jednom z chudších předměstí Barcelony.

Doufejme, že nový eurokomisař pro sociálno vznese otázku, zda je skutečně v celoevropském zájmu vylepšovat hospodářskou bilanci jedněch zemí za cenu zhoršování situace v zemích druhých. A je vůbec v našem českém zájmu přispívat k sociální a politické destabilizaci u našich sousedů?

Pokud by se měla nezaměstnanost i u nás snižovat výrazněji právě tímto způsobem, může se to časem nepříjemně vymstít. Jak stabilní by byla takto získaná pracovní místa? Po přechodném zlepšení by se mohla dostavit tvrdá kocovina. Nakolik bychom museli zhoršit postavení našich zaměstnanců, aby od nás práce neodešla do zemí, jako je Rumunsko či Bulharsko?

Určitě bychom se měli při příští radostné zvěsti o poklesu nezaměstnanosti v naší zemi dozvědět něco více také o těchto širších souvislostech. Je sice pravda, že košile je bližší než kabát. Platí to ale jenom pro ty, kdo se brání nosit košile evropského střihu.

PRÁVO 14. října

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám