Místo kamenných hrobů stromy. Lesy vzpomínek nabízejí levnější řešení

V České republice výrazně převažují kremace nad pohřby do rakve. Týká se to hlavně Prahy a velkých měst.

Vedení měst na to reagují rozšiřováním kapacit. Například v pražské Hostivaři vznikla rozsáhlá kolumbární zóna se stovkami nových míst. Dnes už ale existují i jiné možnosti než jen klasické kamenné náhrobky a urnové stěny.

Prvním lesním pohřebištěm v Česku se stal v roce 2015 Les vzpomínek v pražských Ďáblicích. Od té doby se koncept lesního pohřbívání rozšiřuje a podobná místa vznikají po celé republice.

„Les vzpomínek provozujeme více než deset let. Zájem je poměrně velký,“ popisuje manažerka pro komunikaci správy hřbitovů Praha Kateřina H. Pavlitová. Záleží však na formě. „V lese jsme třeba za minulý rok uložili ostatky 196 lidí, zatímco u pohřbů na louce jde o jednotky,“ upřesňuje.

Starší generace vyhledává prostředí lesa pro vsyp popela nebo uložení urny. O Luční hřbitov s pohřby celých těl se zajímají hlavně mladší ročníky.

„Luční hřbitov se hodně líbí mladším lidem, kteří mají silný vztah k přírodě, jsou nějakým způsobem spirituálně založeni a cítí silné propojení s přírodou,“ doplňuje Pavlitová.

Na lučním hřbitově se také nachází strom, pod kterým jsou uložené ostatky dětí. Je to jediné místo v Praze určené pro tento účel.

Kromě ekologických a estetických důvodů hraje pro pozůstalé významnou roli také cena. U klasických hrobů je nutné počítat s investicemi do kamenických prací i s pravidelnou péčí.

„Hroby v Lese vzpomínek udržujeme pouze my. Není zapotřebí tady platit nějaké údržbové práce, starat se o kamenný náhrobek. Takže ve výsledku je to docela ekonomicky přístupná varianta,“ zmiňuje Kateřina Pavlitová.

V lese vzpomínek se popel ukládá do uren nebo vsypem. Nejedná se o rozptyl, který se provádí na rozptylových loukách. U vzrostlého stromu se vyhloubí jamka, do níž se buď popel uloží v ekologické urně, nebo vsype přímo.

Kremační popel nefunguje jako hnojivo, jak se lidé často domnívají. Jedná se o vysoce mineralizovaný popel zásaditého charakteru, který pro většinu rostlin nepředstavuje ideální prostředí. Vzrostlým stromům však neublíží.

„Představa, že si třeba někdo smíchá kremační popel doma s hlínou, zasadí semínko a vyroste mu spokojená rostlinka… tak to bohužel nefunguje,“ upozorňuje Pavlitová.

„Jsou i jiné metody pohřbení, jako terramace, které se někdy nepřesně říká lidské kompostování. Jedná se o způsob, který je legální v několika evropských zemích, například v Německu. U nás ho zákon zatím neumožňuje,“ dodává s tím, že i o tuto metodu se zajímají hlavně mladší lidé.

„Když obřad chystáme, vždycky vycházíme z osobnosti zemřelého. Velmi podporujeme pozůstalé, aby oni sami mluvili o svých zemřelých, protože mají živé vzpomínky na toho člověka,“ vysvětluje obřadnice a spoluzakladatelka spolku Ke kořenům Blanka Javor.

V rámci obřadu pozůstalí například zapalují plovoucí svíčky nebo věší vzkazy, fotografie či dětské obrázky na ústřední stromy.

„Určitě je jednodušší promluvit tady než v nějaké formální smuteční síni. Taky je obvyklejší, že lidé chodí v barevných šatech,“ uzavírá obřadnice.