Hlavní obsah

Miroslav Donutil: Nejlepší pohádka? O buchtách a milování

Právo, Dominika Vrkotová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

ZLÍN

Přední český herec Miroslav Donutil jezdí do Zlína hlavně proto, aby se zde setkal s lidmi, se kterými to nestihne během roku. Festivalem vždycky proletí.

Článek

Co vás na zlínském festivalu přitahuje nejvíc?

Je mi sympatické hlavně to, že se jedná o dětský festival. Děti jsou všudypřítomné, kam se vrtnete, tam jich potkáte spousty. Paní primátorka to na slavnostním zahájení řekla přesně: "Děti - vraťte se do kina. Opusťte televizory, počítače a přijďte sem."

Výzva to je pěkná, jistě víte, že kina začínají být prázdná a to je trošku škoda, protože kdysi to byla jedna z vrcholných zábav. Jako dítě si vzpomínám, že jít do kina byl pro mě úžasný zážitek. Dívat se na filmy, herce, příběhy. Bylo to pro nás něco krásného, tajemného a vzrušujícího.

Sledují vaše děti také raději filmy doma na DVD?

Přesně tak. Půjčí si DVD nebo si ho pouštějí na internetu. Zábava se u dětí obecně posunula trochu jinam. Líbí se mi, že festival probouzí u dětí neustálou chuť vidět filmy a chodit do kina. Kdyby se podařilo to dětem navrtat do těch jejich povah natrvalo, tak aspoň tady by byli dětští filmoví diváci.

Jak na vás reagují děti tady ve Zlíně? Poznávají vás?

V pondělí na zahájení jsem zažil bouřlivé přijetí. To jde až člověku mráz po zádech, když děti začnou vískat, pištět a dupat. O to víc, že na politiky hučely... Když člověk má tolik let, co já, a poznávají ho děti, tak je to určitá odměna, které je nutno si vážit. Je to známka toho, že svou práci děláte dobře.

Co říkáte na současnou produkci dětských filmů?

Ve Zlíně se točily filmy dobré a špatné, jak to tak bývá. Bylo to takové, že jak děti, které na filmy chodily, tak herci, kteří filmy vytvářeli, to dělali rádi. Mám pocit, že dětská tvorba jako taková, dneska téměř neexistuje. Když si vezmete repertoár tohoto dětského festivalu, vidíte, že dneska jsou tady filmy širokého rozpětí a vlastně najdete i řadu filmů pro dospělé. Vnímatelnost dětí je posunutá za hranici vnímání, které bylo vlastní nám v dětském věku. Samostatnou dětskou tvorbu, kromě několika pohádek sponzorovaných Českou televizí, dnes obecně moc nevidím.

V poslední době jsem neměl možnost vidět dětskou produkci. Snad kromě takových filmů, jako jsou už dneska evergreeny - Nekonečný příběh, Harry Potter, Pán prstenů. To je dneska dětská tvorba. Kde jsou ty časy, když tady na louce za filmovými ateliéry pan Zeman točil Cestu do pravěku, což bylo něco úžasného. To nám záviděl celý svět.

Nepřijde vám, že česká pohádka tak trochu upadá?

Česká pohádka je specifický žánr. Když si vzpomenete na pohádkové hity - Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou, Sůl nad zlato... Tyto filmy se staly vlastně oblíbenými snímky i dnešních mladých diváků, kteří jsou od data vzniku strašně vzdáleni. Ze současných pohádek se mi líbil třeba Anděl páně. Jinak jsem snad neviděl pohádku, která by se mi vryla do paměti.

Na kterou vaši filmovou pohádku vzpomínáte rád?

Hrál jsem v pohádkách v brněnském televizním studiu. Tehdy se pohádky točily tzv. na koleni, ve velmi jednoduché dekoraci. To se časem zrušilo a myslím si, že to je správně, protože děti už by na to dneska těžko přistoupily. Vzpomínám moc rád třeba na pohádku O buchtách a milování.

Čemu se momentálně věnujete nejvíce?

Nedávno jsem dozkoušel v Národním divadle hejtmana v Revizorovi. Připravujeme natáčení 3 plus 1 se Zdeňkem Zelenkou. S Dušanem Kleinem jsme točili film Inspektor Klubíčko, což je námět z třicátých let. Pozoruhodné na tom je, že inspektora hrál v roce 1931 pan Plachta - teď po sedmdesáti letech jsem tu roli zdědil a to je krásná a velká výzva.

Ale momentálně se zabývám nejvíc tím, že už budou prázdniny. Chystám se jako každý rok na Vysočinu, to je můj zamilovaný koutek a také pojedeme s Jirkou Bartoškou na Azorské ostrovy. Budeme tam točit jeden díl cestopisného seriálu Na cestě, který společně normálně jen namlouváme. Přistoupili jsme na to, že se vždycky jednou za rok jedeme někam podívat naživo. Pak se chystám do lázní v Třeboni, dám se úplně definitivně do pořádku, abych mohl opět zahájit novou sezónu. Ve zdraví.

O čem je 3 plus 1?

Jde o tři řady, které půjdou za sebou. První je na téma Hajní a pytláci, kterou jsme točili s panem režisérem Cieslarem - ta bude uvedena v červnu. Druhou řadu, která se jmenuje Sázky, režíroval Mauric Issa, a k vidění bude začátkem října. Třetí, vinařská, pak koncem roku.

Reklama

Výběr článků

Načítám