Článek
„Nestačí vtrhnout do kanceláří, zajistit počítače a předložit něco, co pak nemusí obstát u soudu,“ řekl Právu bývalý protikorupční policista, dnes manažer Screening Solutions Leopold Černý.
Soudci se zatím systematicky ve věcech, které se týkají počítačového světa, nevzdělávají.
Elektronická stopa, respektive okolnosti jejího získání, u soudu naráží především na právní limity, jako jsou ochrana osobních údajů či zaměstnanců.
Auditoři, pracující obdobně jako podniková kontrašpionáž, musejí s ohledem na to elektronickou stopu při každém vyšetřování co nejdříve nejen identifikovat, ale i zajistit, a hlavně — mít na ní znalecké razítko.
„Existuje evropská judikatura, která je pro nás vodítkem. Druhá strana se může hájit tím, že stopa byla vytvořena zpětně, záměrně, že tam mělo přístup více lidí. Význam soudních znalců v oboru forenzního IT proto roste,“ dodal auditor Tomáš Brabec ze společnosti Apogeo.
Většina soudců je ráda, že umí ovládat Word jako psací stroj a vyhledávat informace.
Uplatnění tzv. elektronické stopy jako důkazu ale v konkrétních soudních řízeních naráží na to, že pro soudce to bývá velká neznámá.
„Všechny moderní důkazy si hledají dlouhou cestu, než jsou brány vážně. Většina soudců je ráda, že umí ovládat Word jako psací stroj a vyhledávat informace ve specializovaném právnickém softwaru. Soudci se zatím systematicky ve věcech, které se týkají počítačového světa, nevzdělávají. Na konferencích se občas objevují jednotlivé přednášky,“ potvrdil Právu místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.
Připustil, že soudy samotné nejsou připravené na případné hackerské útoky, jaké například před časem postihly zdravotnická zařízení v Německu.
„Děsím se chvíle, kdy bude hackerský útok na justici, protože má zastaralé počítače, systémy. Stačilo by zamíchat rejstříky na soudech. Sice se to zálohuje, ale než se útok zjistí, trvá to,“ konstatoval Fiala.
Berou sto tisíc, chtějí milióny
A jaký je nejčastější profil pachatele krádeže dat z firmy? Bývá to muž kolem 35 let, interní zaměstnanec, projektový manažer, či dokonce firemní společník, s měsíčním příjmem běžně kolem sto tisíc korun a více. Případy krádeží dat s cílem prodat je konkurenci nebo firmu vydírat přitom nejsou ojedinělé, jak by se mohlo zdát. Většina poškozených se však bojí o ztrátu reputace, a tak ani nepodávají trestní oznámení.
„Podnikatelé krádeže dat mnohdy dále neřeší a vyděrači to pak ale dělají dál jinde,“ konstatuje Černý. Spolu s Brabcem nedávno rozmotávali případ ukradení firmy na Moravě mající zákazníky v automobilovém průmyslu.
V celém řetězci hraje klíčovou roli právě elektronická stopa. „Byli to dva podnikatelé, kamarádi. Jeden tomu druhému postupně sebral dodavatele i zaměstnance. Nejprve to zkoušel po troškách, pak s jídlem rostla chuť. Nakonec dnes jde o desítky miliónů korun,“ dodal Brabec.
Nebo další firma, která vyvíjí programy. Rostla, nabírala lidi. „Všichni měli přístup k datům na jednom serveru. Projektový manažer ukradl zdrojový kód programu. Nabídl ho konkurenci,“ shrnuje Brabec.
Konkurence pachatele udala. Kdyby trestný čin dokonal, škoda by se vyšplhala na 70 miliónů. Data nabízel za čtyři. Muži hrozí podmínka a peněžitý trest.
