Článek
Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) v úterý oznámil, že ke stejnému dni odcházíte z funkce náměstka pro zdravotní péči. Sešlo se to velmi rychle a i nečekaně. Co tomu předcházelo?
S panem ministrem se nám společně k sobě nepodařilo najít cestu. Nepodařilo se nám mluvit o důležitých věcech, protože v současnosti ministerstvo, jakkoliv je vnímáno jako ministerstvo covidu, tak samozřejmě má spoustu dalších agend. V současnosti je strašně důležitá agenda budoucího financování obnovy a rozvoje zdravotnických zařízení a medicínské vědy. Jedná se o opravdu velké prostředky, které se musí rozložit podle potřeby racionálním způsobem tak, aby byly dobře využity a aby zdravotnictví sloužily.
Blatného opouští náměstek Šedo, s novým ministrem se neshodl
To jsou všechno věci, které jsou koncepční a které bez rozhodnutí ministra nelze realizovat. A není to věc, kterou by člověk mohl rozhodnout jenom od stolu, takže bohužel nenašli jsme čas na přípravu a bez toho má mise pro mě vlastně ztrácela smysl.
To, že jste se nepotkali, je podle vás kvůli vytížení pana ministra, nebo máte pocit, že třeba ani neměl zájem řešit tyto věci a setkávat se s vámi, protože momentálně řeší plně covid?
Určitě by mělo zaznít, že ministrovo vytížení je naprosto enormní. Málokdo si to dokáže představit, mám k tomu velkou empatii. Na druhou stranu i v takovéto situaci musí mít manažer nastaveny priority tak, aby se nehroutil systém někde jinde a aby dobře fungoval tým. Myslím si, že naše „nesetkávání“ primárně nevyplývala z nějakých špatných vztahů nebo z nějaké osobní zášti. My jsme se prakticky předtím neznali.
S předchozími ministry jsme problémy nikdy neměli.
Myslím si, že postupem času právě to, že jsme spolu neměli příležitost mluvit, se mohlo zvrtnout v to, že jsme se začali vnímat negativně. Já jsem subjektivně vnímal jako signál, že prostě na to nezbývá čas, takže pravděpodobně agenda a moje práce nejsou vnímány jako tak důležité.
Od koho tedy vzešel první impuls? Navrhl jste to vy, protože jste měl pocit, že nejste vy ani vaše práce oceňováni?
Takhle dramatický pocit neměl asi nikdo z nás. Ale pocit, že to může být problém pro další práci, jsem měl velmi brzy po nástupu pana ministra. I proto, že s předchozími ministry jsme v této oblasti nikdy problém neměli. Tím, že tady prostor nebyl a moje agenda zjevně nebyla prioritou, jsem o odchodu začal diskutovat s kolegy na ministerstvu i mimo ně už během prosince. Vzhledem k tomu, že se situace nelepšila, jsem naléhal na schůzku. Ta se nám podařila až teď, kde mi pan ministr nabídl skončit.
Takže impuls přišel z jeho strany?
Domluvili jsme se na tom.
Bývalý koordinátor testování Marian Hajdúch vám po vašem odchodu na Twitteru vyjádřil obdiv, že jste vydržel tak dlouho v takové atmosféře. Evokuje to, že je na resortu poměrně dusno, nepanuje tam přátelská atmosféra, nefunguje to apod. Jaká je realita?
Já bych si to netroufl takhle zobecnit. V každém velkém systému se najdou nějaká pnutí, takže bych to nedramatizoval. Ale třeba některé z těch věcí, které se týkají koordinace práce a otevřené komunikace, trochu váznou. Hodně z toho je pochopitelné, kvůli enormnímu stresu a tomu, že některé věci, které jsou kolem epidemie, fakticky musí být „teď hned“, přiznejme si to. Tímto bych to asi uzavřel.
Na ministerstvu jste strávil zhruba 5 měsíců. Hodláte se vracet do funkce děkana 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, z níž jste odešel před svým nástupem na ministerstvo? Co teď budete dělat?
Svou děkanskou misi jsem ukončil před nástupem na ministerstvo. Jak s ministrem Vojtěchem, tak s ministrem Prymulou a nyní i s ministrem Blatným jsem měl domluvu, že jeden den v týdnu budu chodit na fakultu a pracovat i tam. Jsem domluven s děkanem fakulty na rozšíření úvazku, v němž působím jako přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie a proděkan pro zahraniční vztahy.
Je vám líto, že musíte odejít a zanecháváte za sebou nedodělanou práci?
Myslím si, že změna je život a je dobré mít zkušenosti a možnost vidět zdravotnictví z jiných úhlů pohledů. Osobně jsem přijal pozvání na ministerstvo také proto, že jsem to vnímal jako výzvu, jak poznat svět medicíny jinou optikou.
Národní koordinátor pro očkování Blahuta skončil
Ale jenom na odlehčení musím říct, že mě opravdu pobavilo, že po svém odchodu z ministerstva jsem dostal podstatně více gratulací a přání od kolegů, přátel i úplně neznámých lidí, než tomu bylo, když jsem na ministerstvo přicházel. Tolik gratulací jsem nedostal asi za celý svůj život.
