Klienty ostravského domova rozveseluje trojice koz

„Připomíná mi dětství, kdy měla babička velký chov zvířat,“ vzpomíná Dáša Varmužová (80), jedna z klientek domova při hlazení a krmení Rózy. „Nejraději má suchý chleba,“ připojila další žena, Jarmila Kremerová (91), která s kozou nikdy dříve nepřišla do styku. Až v domově. „Člověk se ale pořád učí novým věcem,“ pousmála se.

První kozu Rózu získal domov před osmi lety. Podle vedoucí aktivizačního úseku Martiny Píchové byla iniciátorkou Capraterapie, což je léčebný kontakt s kozami, ředitelka Andrea Gibejová. „Dělala jsem si tehdy dotazníkové šetření spokojenosti zaměstnanců a z něj mimo jiné vyplynulo, že by chtěli zvířata. Že jich moc nemáme,“ vrátila se Gibejová do roku 2016, kdy v domově byl jen kocour Mates a pár morčat.

„Chtěli jsme tenkrát bostonského teriéra, takže jsem najela na Bazoš a projížděla inzeráty. A byl tam bostoňák, bostoňák, bostoňák, mezi nimi koza Róza a zase bostoňák. Tak jsem to přeposlala holkám,“ popsala.

Z inzerátu na Rózu vyplývalo, že ji tehdejší majitelé nechtějí prodat na maso. „Že to je socializovaná koza zvyklá chodit na vodítku, jezdit autem, a proto ji chtějí dát někomu, kdo se o ni bude starat,“ vysvětlila ředitelka s tím, že díky kozám v domově nastavili cestu přirozeného domácího prostředí a domácí atmosféry.

Když po čase zjistili, že je koza stádové zvíře, rozhodli se jí najít parťačku. „Původně jsme jeli na farmu do Štítiny pro jednu kozu, ale nakonec jsme si odvezli dvě. A zadarmo,“ přiznala Píchová.

Zatímco Róza je zvyklá chodit na vodítku, její mladší kamarádky ne. Proto na pokoje může jen Róza. „Vždycky musíme jít aspoň dvě. Jedna ji vede, druhá za ní chodí s kbelíkem a lopatkou a sbírá případné bobky,“ směje se Píchová, která uvedla, že Róza chodí za klienty dovnitř jen od podzimu do jara, kdy je venku špatné a studené počasí.

Od jara do podzimu chodí senioři za kozami ven, k jejich venkovní ohradě. „Zhruba sedmdesát procent klientů je ležících. Ty, co mohou sedět, vyvezou holky ven na vozících. Ty, co jen leží, tak na postelích. Venku nemají jen kozy, ale i řadu dalších podnětů jako vůně, zvuky, vítr, vzduch, stromy,“ nastínila ředitelka Gibejová.

Podle ní působí kozy nejen jako výborný terapeut. „Obrovskou přidanou hodnotou je, že ležící klienty potřebujeme polohovat, aby neměli proleženiny. Musíme s nimi manipulovat, jenže často nespolupracují, protože je všechno bolí. Nechtějí se otočit, nechtějí nic udělat. Jak ale přijde koza, tak se otočí raz dva, bez bolesti, bez přemlouvání,“ prozradila.

Kromě koz žijí v zařízení také psi, kočky, ptáci, králíci a morčata. A domov má v plánu pořídit i slepice. Zvířata totiž mají na lidi s demencí dobrý vliv. „Rozveselí je, klienti jsou díky nim v pohodě, vyplňují volné chvíle mezi aktivitami,“ popsala vedoucí aktivizačního úseku Píchová.

Doplnila, že někteří senioři jim také s prací kolem zvířat pomáhají. „Přes den se tak přirozeně unaví, takže v noci spí a nemusíme je medikovat,“ upozornila ředitelka Gibejová.