Článek
Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab popsal kvadraturu romského kruhu postřehem, že restriktivní opatření proti migraci slovenských Romů do ČR nebudou účinná, pokud budou zákonná, a nemohou být zákonná, pokud mají být účinná. Představa ministerstva vnitra, že stát může omezovat počet lidí hlášených v bytě, do liberální demokracie nepatří a narazila by na garantované ústavní svobody stejně jako vyhláška severočeského města Jirkova z roku 1993 blahé paměti.
Po námitkách zmocněnce i ministerstva práce a sociálních věcí vnitro couvlo a opatření, jež by umožnilo policii omezovat počet lidí hlášených v bytě, přeměnilo na vládní úkol pro sebe, který vláda schválila: vnitro má vládě do konce června předložit návrh zákonné úpravy "bytové regulace", tedy maximálního počtu lidí hlášených v bytě podle obytné plochy.
Svého ale vnitro dosáhlo, vláda jeho návrh i přes rozpor se zmocněncem schválila, píše se o tom a mluví. Každý vidí, jak se to vnitro stará o naši bezpečnost. Veřejnosti už ujde, že vnitro svůj původní návrh neprosadilo a že o žádných represívních opatřeních vláda nerozhodla. Strach z Romů jako vítaný zdroj při zdůvodňování nových aktivit vnitra a policie bude zachován. A že návrh na zákonnou úpravu omezovat bydlení v bytech nakonec neprojde? Špatní budou ti jiní, vláda, legislativní rada, parlament, ne vnitro. To nás chtělo chránit.
A kdo za to všechno může? Olašští Romové z Ostravy, respektive jeden jejich představitel, před časem prohlásili, že přijmou jako hosty příbuzné ze širší rodiny ze Slovenska, což se dostalo až na první stránky rodin. Pozvání se týkalo jen Olachů, kterých je méně než deset procent Romů, v Ostravě jedna rozvětvená rodina, ale strachu to nahnalo všem, a nejen v Ostravě. Nikdo nezkoumal upřímnost onoho "pozvání", nikdo nezjistil, kolik příbuzných ze Slovenska už u sebe ubytovali.
Vím, že k migraci Romů ze Slovenska existují studie, jsou ale problematické, takže se obávám, že návrhy vnitra stojí na pravdomluvnosti jednoho olašského Roma. České občany musíme chránit, říká vnitro, i tehdy, není-li nebezpečí zjevné, pro jistotu. Průzkumy invazi Romů nenaznačují, vnitro vychází ze svého odhadu situace v cikánských osadách na Slovensku a prý také z požadavků obcí.
Je možné, že se tu Romové ze Slovenska budou častěji objevovat, pokud je bude slovenská vláda snižováním sociálních dávek dále pobízet k práci tam, kde žádná není. Pro nikoho, tím spíše ne pro Romy. V tom je jádro věci. V liberální společnosti nelze zadrátovat hranici, i když i takové nápady z vnitra na veřejnost občas proskočí, a nelze ani policejně omezovat ubytované, aspoň ne v bytech. Romové na Slovensku, ale v ČR, v Maďarsku a ještě více v Rumunsku potřebují pomoc.
Řešení není jen ve zlepšení jejich sociální situace, nutnou součástí toho je úsilí o odstranění diskriminace v zaměstnání, školství, bydlení a jinde a také potlačení fyzických a verbálních útoků proti nim. Podpora romské kultury, jazyka, etnického sebevědomí, oněch skupinových práv etnické menšiny, která jim podle české ústavní Listiny i slovenské ústavy náleží, jsou k ničemu, když mají děti hlad.
Řešení je možné už jen v rámci EU, která se musí rozloučit s představou, že tu máme problémy s kočovníky (Romové v západní Evropě, tito "lidé cest", nejsou na rozdíl od našich většinou usedlí). Chce to spoustu evropských a vládních projektů a jeden velkorysý plán romské integrace za pomoci samotných Romů, která nebude asimilací. Řešením totiž není ani "rozptyl cikánského obyvatelstva" či migrace Romů po Evropě, jejíž jsou neodmyslitelnou součástí, ani policejní represe.
PRÁVO 29. dubna