Článek
Katolická církev, které plyne nejvíce – 1,4 miliardy –, už začíná přeneseně připomínat firmu. Nejčastěji investuje do svých škol, hospiců, turistických zařízení a také do zakládání pivovarů.
Sestrám boromejkám, které sídlí pod Petřínem v Praze a provozují zde jedinou církevní nemocnici v Česku, ze společného balíku připadne každoročně 10 miliónů korun.
„Řídíme se doporučením vatikánského sekretáře, abychom peníze z restitucí neprojídaly, ale investovaly,“ říká představená řádu sestra Bohuslava.
Část peněz proto posílají do investičních církevních fondů a za část např. opravují bývalou základní školu na Hradčanech a tu chtějí pronajmout pražskému arcibiskupství pro jeho vyšší školu publicistiky.
V restitucích získaly boromejky i dva domovy seniorů – ve Vrbně pod Pradědem a v Horní Sloupnici. Ty jsou ale podle sester v takovém stavu, že výnos dlouho neponesou, naopak budou muset všechny příjmy z nich investovat do oprav.
Biskupská škola v ateistickém kraji
Církevní školství je jednou z hlavní oblastí, kam plyne velká část restitučních náhrad. Letos katolíci do svého školství na opravy a další investice poslali přes 100 miliónů korun. Rekonstrukce biskupského gymnázia v Prostějově stála například 35 miliónů.
Příští rok by měly být investice ještě vyšší, jen v Kroměříži chtějí do oprav arcibiskupského gymnázia dát 110 miliónů korun. Celkově má církev 130 škol, které navštěvuje 20 tisíc žáků a studentů.
Pozadu nejsou ani na Litoměřicku. Zdejší diecéze, která z paušální náhrady dostává ročně něco přes sto miliónů korun, letos např. koupila pro svoji základní školu v Jablonci nad Nisou novou budovu za pět miliónů.
Dalších skoro šest miliónů získalo od biskupství na novou fasádu a zateplení biskupské gymnázium v Krupce v Krušnohoří. Zdejší školu založili jezuité již v roce 1679 a jde o nejstarší gymnázium v českých zemích.
Osudy školy zle poznamenala historie, nejdříve válka a odsun Němců, pak sovětští vojáci, kteří budovy dostali k využívání a zcela je vybydleli.
Po revoluci diecéze gymnázium obnovila a snaží se žáky seznamovat s odkazem křesťanství. Ale ve zdejším vykořeněném a silně ateistickém kraji to není nic jednoduchého, protože věřících žáků je tu jen mizivé procento.
„Samozřejmě nezjišťujeme, kdo je katolík, ale známe se a víme, že je tak jeden ze třídy,“ vysvětluje zástupce ředitelky Jiří Breu.
Na rozdíl od moravských gymnázií, kde je poměr katolíků a bezvěrců opačný, mohou v Krupce na výuku náboženství zapomenout. „Nikomu víru nevnucujeme, ale snažíme se je naučit toleranci,“ říká Breu.
„Děti převálcovat pozitivním zážitkem“
Mládeži se katolíci v litoměřické diecézi věnují nejen ve školách. V Liběšicích u Žatce je poutní kostel Navštívení Panny Marie a místní fara je známa široko daleko, protože již desítky let tu nacházejí zázemí děti z přilehlých obcí.
Třikrát v týdnu se tu na různé kroužky a akce schází až 40 dětí. Ze vzdálenějších míst je sváží a zase rozváží místní farář Vilém Marek Štěpán.
Tuto tradici převzal po svém předchůdci páteru Jaroslavu Sallerovi, který měl dar komunikace s dětmi a v době tuhého socialismu dokázal přilákat k výuce náboženství až 150 dětí z širokého okolí.
„Můj předchůdce se držel hesla, že děti je potřeba převálcovat pozitivními zážitky, a my v tom pokračujeme,“ říká Štěpán. V okolí Žatce, kde zanikla řada zemědělských družstev, je velká nezaměstnanost.
Pivo a likéry
Podle liběšického faráře je proto hodně místních rodin sociálně slabých a oceňují nejen pomoc s dětmi, ale např. i potravinářskou banku, kterou zde zřídili a kde je možné získat trvanlivé potraviny.
Peníze z restitucí na Litoměřicku investují i do podniků, které by měly v nejbližší době přinášet zisk. Z bývalého kněžského semináře tu v roce 2010 zbudovali turistický hostel pro 160 hostů a skoro rok tu běží i malý pivovar s restaurací, do kterého biskupství investovalo asi 20 miliónů korun.
Diecéze nechce sama podnikat, a proto si zřídila několik společností s ručením omezeným. Podle vedoucího restitučního oddělení litoměřického biskupství a zároveň jednatele několika s. r. o. diecéze Richarda Kirbse je pivovar prvním investičním projektem biskupství.
Pevně věří, že se jim vložené peníze do 12 let vrátí. „Inspirovali jsme se v klášterech na Strahově a v Oseku, kde již pivo vaří,“ říká Kirbs. Zlatý mok vyrábějí i benediktini na Břevnově a premonstráti v klášteře Želiv.
V malém si přivydělávají i sestry premonstrátky v Doksanech, které se zde 20 let snaží oživit rozpadající se klášter. Ten řádu odebral již Josef II., a proto ho řád nezískal v restitucích, ale koupili ho strahovští premonstráti v 90. letech od státu.
Dnes tam žije sedm sester, které si přivydělávají výrobou likérů z bylinek. Překrásný barokní kostel a část kláštera, kterou sestry obývají, jsou již z velké části opraveny. Na rozdíl od budov, jež zůstaly státu.
