Článek
Jirčík se totiž originálu uloženého v depozitáři Muzea hlavního města Prahy držel jen částečně, některé obrazy předělal podle svého.
Kvůli tomu podal Milan Patka, člen Klubu Za starou Prahu, stížnost. Tou se má zabývat památková inspekce ministerstva kultury, která si vyžádala podklady od pražského magistrátu, jemuž orloj patří, a Národního památkového ústavu (NPÚ).
Kalendárium pražského orloje budí vášně
Už teď ale panuje zmatek ve vyjádřeních, jakou kopii vlastně malíř Jirčík zhotovil. On sám pro web Lidovky potvrdil, že se řídil zadáním ve smlouvě o dílo. V ní se údajně píše, že měl vytvořit technologickou kopii.
„Musel jsem se inspirovat Mánesovými přípravnými kresbami. Jedině ty zobrazují autentický rukopis. Na malbě autentický rukopis někde je, ale
někde byl třeba stržený a druhotnými zásahy pozměněný. A v případech, kdy se kreseb nedostává, tam nemůžete dát stržený obličej, to prostě nejde,“ uvedl malíř.
Vytvoření technologické kopie podle něj znamená, že se restaurátor musí vžít do představ původního autora. „Musí vytvořit celek, aby dílo na zrekonstruovaném orloji získalo novotvar,“ řekl. Žádnou z maleb na kalendáriu prý nedezinterpretoval.
Výrobu dozoroval Národní památkový ústav a odbor památkové péče pražského magistrátu
Přitom některé ženské postavy vyměnil za mužské a naopak nebo změnil účesy či výrazy tváře.
Kdo dohlížel?
Tisková mluvčí NPÚ Klára Veberová však na dotaz Práva uvedla, že se „na orloji restaurovala kopie, nikoli originál kalendária od Josefa Mánesa, který je uložen v Muzeu hlavního města Prahy“.
„Vizuální rozpor mezi originální malbou a stávající nepříliš podařenou kopií od Stanislava Jirčíka je dán tím, že Jirčík nekopíroval originální malbu kalendářní desky, ale předchozí kopii z konce čtyřicátých let od Bohumíra Číly,“ uvedla mluvčí.
Britové upozorňují na kauzu s pražským orlojem
Za výslednou podobu je podle ní zodpovědný správce památky, kterým je pražský magistrát, popřípadě investor.
Pravnuk restaurátora Číly David Míša potvrdil MF Dnes, že se jeho pradědeček snažil o co nejvěrohodnější kopii Mánesova díla.
„Bohumír Číla se snažil potlačit své ego, což by v tomto případě restaurátor nebo malíř měl. Chtěl opravdu reflektovat to, co chtěl dílem původně říct Mánes. Stejně jako on si vše ověřoval, i ty nejmenší detaily, studoval kroje, krajinu a předměty, což nový restaurátor asi úplně nedělal,“ uvedl.
„Od babičky vím, že během restaurování chodily komise, a to poměrně často. Byly velice přísné a striktní, přičemž se musely dodržovat jisté postupy. To pak bylo nicméně vidět na výsledku, který působil velmi věrohodně,“ dodal.
Podle mluvčí NPÚ Veberové „nebyli o zhotovování kopie příslušní odborní pracovníci NPÚ v průběhu prací informováni, viděli až konečný výsledek“.
Mluvčí magistrátu Vít Hofman však tvrdí něco jiného. „Byl to zkrátka Národní památkový ústav a odbor památkové péče pražského magistrátu. Víc se k tomu dle mého není třeba vyjadřovat,“ uvedl pro Právo na dotaz, kdo dozoroval výrobu kopie.
Staroměstská radnice ukrývá vězení i „kosmickou raketu“
Odmítl poskytnout vyjádření kompetentní osoby. Když Právo oslovilo šéfa magistrátního odboru památkové péče Jiřího Skalického, dostalo lakonickou odpověď: „Obraťte se na našeho tiskového mluvčího.“ Ten se však vyjádřit odmítá.
Minulý týden ale uvedl, že oprava orloje byla součástí rekonstrukce celé věže Staroměstské radnice.
„Práce byly provedeny podle projektové dokumentace, která prošla celým stavebním řízením, a v souladu se závaznými stanovisky NPÚ i odboru památkové péče pražského magistrátu,“ řekl Hofman.
„Finální vzhled orloje jsme při opravách kromě památkářů konzultovali i s dalšími odbornými institucemi a odbornou veřejností,“ sdělil Hofman s tím, že se magistrát situací dále zabývá a řeší ji.