Článek
Původně byl důlní komplex Richard využíván k těžbě vápence, za druhé světové války si ho nacisté vybrali k podzemní tovární výrobě tankových motorů. Nové využití získal roku 1964, kdy jeho podzemní chodby začaly sloužit k ukládání radioaktivního odpadu.
Areál Richard je určen pouze k ukládání takzvaných institucionálních odpadů, tedy odpadů vznikajících mimo jadernou energetiku. Takové odpady pocházejí ze zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. Nejčastěji jsou to kontaminované pracovní oděvy, laboratorní sklo nebo využité radioaktivní zářiče.
„Ty se používají ve starších požárních hlásičích nebo při výrobě nápojů v plechovkových obalech, kdy na výrobních linkách kontrolují hladinu naplnění plechovek,“ vysvětluje Martina Máčelová, vedoucí provozu úložišť nízko a středněaktivních odpadů.
Odpad se skladuje ve formě sudů o objemu 216 litrů. Takových do úložiště Richard ročně přijede asi 400. „Většinou se používá technologie sud v sudu. To znamená, že odpad je uložen do stolitrového sudu, zabetonován a následně uložen do většího sudu,“ popisuje Máčelová. Beton vyplňující prostor mezi sudy slouží k odstínění radioaktivity i jako mechanická stabilita celého obalu.
Radioaktivní odpad se ukládá technikou sud v sudu. Prostor mezi sudy je vylit betonem.
Sudy se sváží do ukládací komory. I v ní se po jejím naplnění veškerý volný prostor vylije betonovou směsí, čímž se komora definitivně uzavírá. Radioaktivní odpady totiž v lomu Richard zůstanou natrvalo.
K samotnému zpracovávání odpadu v úložišti nedochází – o to se starají specializované firmy, které k tomu dostaly povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. „Každý sud, který k nám přijede, má své unikátní označení, takzvaný průvodní list, kde jsou uvedeny všechny jeho vlastnosti,“ pokračuje Máčelová. Kontrolovat se musí jejich hmotnost, původ, datum přivezení nebo typ radionuklidů, které obsahuje.
Kvůli radioaktivnímu záření, které sudy produkují, podléhá pohyb i práce v úložišti přísným bezpečnostním pravidlům. Kromě přilby, baterky a dýchacího přístroje je každý při vstupu vybaven také dozimetrem.
Ten měří dávku radioaktivity za dobu pobytu v úložišti. Každý zaměstnanec je tak zkontrolován, zda jeho ozáření nepřesahuje roční povolenou dávku, která by mohla ovlivnit jeho zdraví. Dávka ozáření, kterou pracovníci za rok dostanou, je přitom jen zhruba sedmkrát větší, než jakou dostane člověk při jednom vyšetření CT hrudníku u lékaře.
Kromě dozimetru měří míru radioaktivity také operativní měřidlo dávkového příkonu.
„Co se týče vlivu úložiště na okolí, provádíme v pravidelných intervalech odběry podzemních i povrchových vod a posíláme je do akreditovaných laboratoří, aby tam provedli analýzu objemu sledovaných radionuklidů,“ dodává mluvčí Martina Bílá s tím, že k žádnému úniku do okolí zatím nikdy nedošlo.
Kapacita je naplněna z více než 80 procent
Celý komplex úložiště má přes 19 tisíc metrů krychlových, z toho přes 10 tisíc tvoří samotné ukládací prostory. Jejich kapacita je v současné chvíli naplněna už z více než osmdesáti procent. „Proto jsme přistoupili k rekonstrukci dosud nevyužívaných podzemních prostor, abychom zajistili dostatečnou ukládací kapacitu pro budoucí léta provozu,“ říká Máčelová.
Cena rekonstrukcí se oproti původním předpokladům už několikrát navyšovala, aktuálně Správa úložišť radioaktivního odpadu počítá s 81 miliony.
Součástí areálu je také zkušebna obalových souborů a radioaktivních látek zvláštní formy, která je v Česku jediná svého druhu. V ní se provádí zkoušky odolnosti obalových sudů proti ohni, pádu či ohybu, aby měli jistotu, že sud s radioaktivním materiálem zůstane neporušený.
Komplex úložiště s názvem Richard II. má rozlohu 19 tisíc metrů krychlových.
Dalšími úložišti radioaktivního odpadu v Česku jsou Dukovany, kde se ukládá odpad z jaderných elektráren, a úložiště Bratrství sloužící k ukládání odpadů s přirozenými radionuklidy.
Úložiště pro vysoko aktivní odpady ale chybí, a tak je nutné najít vhodné místo pro vybudování hlubinného úložiště. Zatím se vláda rozhoduje mezi čtyřmi lokalitami: Březový potok na Klatovsku, Horka mezi Třebíčí a Velkým Meziříčím, Hrádek u Jihlavy a Janoch u Temelína.
Lukáš Vondrovic (SÚRAO): V přípravě jaderného úložiště jsme na úrovni Kanady nebo Švýcarska
Hlavním kritériem při výběru vhodné lokality pro hlubinné úložiště je bezpečnost, vliv na životní prostředí a technická proveditelnost. „Budeme sledovat i vodu a seismicitu, ale proběhne také biologický monitoring, později pak geologický průzkum, abychom o lokalitách měli opravdu co nejvíce informací,“ říká Bílá.
Právě na základě důkladných průzkumů by v roce 2030 mělo dojít k finálnímu výběru nejvhodnějšího místa.