Hlavní obsah

Hra na mrkanou

Novinky, Jiří Franěk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Rád bych byl na včerejším setkání pánů Grosse a Grebeníčka s jejich doprovody nenápadnou bystrouchou muškou. Jistě by totiž stálo za to vědět přesně nejen, o čem si povídali, ale i jakým tónem.

Foto: Miroslav Knotek

Street workoutová sestava v Heyrovského ulici.

Článek

Jinak je ovšem nejzávažnějším a současně (vyloučíme-li možnost nějakého tajného dodatku) jediným jejím výsledkem fakt, že se konala. Dávno sice není pravda, že s komunisty nikdo nejedná, ostatně i pan prezident jim ochotně osvětlil program svého prezidentování a vysloužil si tím pár hlasů. Nikdo však s nimi na nejvyšší úrovni zatím nejednal o složení a programu budoucí vlády.

Výsledek je podle očekávání nulový, ale přesto lze odhadnout, kdo tím získal. Získala ODS, která teď má na Grosse další, čerstvě uříznutý klacek, získala zejména ta část sociálních demokratů, která hledá budoucnost ČSSD ve spolupráci obou levic. Toť vše. Kdo očekával, že si Gross zahraje na Mojžíše a pokusí se vyvést KSČM z jejího pohodlného ghetta, anebo že se přinejmenším namočí otevřenou nabídkou korýtek, podcenil oba hráče. Zůstalo tedy u pouhého gesta, někdo možná řekne, že to bylo plácnutí do vody. Obávám se, že nebylo.

Nejde totiž jen o to, sestavit vládu. To Gross, pokud prezident zachová korektní postup, dík výměně Bielesze za Kořistku ještě svede. ČSSD však má ambice, sotva naplnitelné i v mnohem příhodnějším prostředí: chtěla by současně vládnout a získávat voliče. Její takzvaná levá frakce má navíc plán vskutku úžasný: vládnout by chtěla s podporou komunistů, voliče by chtěla přebrat komunistům. To se podle jejích představ dá zvládnout jednoduše tím, že místo reforem nastoupí nekonečné sociálno.

Na druhé straně ovšem obě koaliční strany trvají na pokračování v reformním kursu, dokonce tím podmiňují svou účast ve vládě, a ODS trvá na své nulové toleranci. Kromě parlamentní hlasovací aritmetiky zde tedy vlastně není žádný dobrý důvod, proč se vrhat do tak riskantního podnikání, jako jsou další dva roky vlády, navenek možná o jeden hlas většinové, avšak se silou menšinové.

Nicméně vsadil bych se, že si to pověřený ministerský předseda nedá ujít. Třeba má nějaký tajný plán. Třeba na sebe s Grebeníčkem včera nenápadně mrkli, docela jistě mrkají jiní. A tak jsem zvědav na jednu z alternativ: že se totiž Gross přece jen pokusí sestavit vládu bez Unie svobody. To by bylo opravdu zajímavé.

PRÁVO 9. července

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám