Filmaři navzdory covidu točí dál. Třeba i v hospodě

Nicméně řada diskutujících na sítích se rozčilovala, že se při natáčení lidé shromažďují, a to dokonce ve vnitřních prostorách.

„Natáčení filmu je ekonomická činnost. Je to jako průmyslová továrna, pouze nemá jednu trvalou halu, ale stěhuje se na různé lokace. Takže dokud nezastaví práci například Škodovka, nezastaví ji ani filmaři. Není to ani volnočasová aktivita, ani veřejná produkce jako třeba divadlo nebo koncert, ani shromažďování za libovolným účelem,“ řekla Právu ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková.

Z Česka neodešly ani zahraniční štáby, byť jich je tu méně. „Skončilo natáčení nového Spider-Mana pro studio Marvel, Carnival Row pro Amazon, točí se filmy i seriály pro Netflix, reklamy i německé seriály,“ potvrdila Právu Fraňková.

„Velké zahraniční produkce mají peníze na to, aby nechaly třeba několikrát týdně všechny členy štábu testovat. Lidé jsou při práci rozděleni do skupin, maskérky třeba nosí na krku červené kartičky, kostymérky modré, rekvizitáři žluté a podobně, nesmějí se navzájem potkávat, a pokud někdo onemocní, buď se vymění celá parta, nebo se důkladně protestuje a do karantény jdou jen pozitivní,“ přiblížila Fraňková.

„Na tak časté testování nebo výměnu celých skupin nemají domácí producenti peníze, navíc čeští herci přecházejí průběžně z jedné produkce do druhé. Přesto se všechna nařízení důsledně dodržují stejně jako v jiných ekonomických odvětvích,“ dodala.

Z českých filmů v posledních týdnech finišovalo například natáčení komedie Vyšehrad, které sice muselo být kvůli onemocnění několika lidí covidem přerušeno, ale po uzdravení se všichni vrátili na plac.

Nedávno dotočil režisér Petr Kolečko film Zbožňovaný s Jiřím Bartoškou v titulní roli respektovaného a oblíbeného pediatra, kterého před důchodem dožene dlouholeté tajemství.

Za polovinou je natáčení slovensko-českého filmu Mariany Čengel Solčanské Služka, romantického dramatu z doby před vznikem Československa, které vypráví o dvou mladých ženách zmítaných citovou nejistotou. Přes tyto a další filmy i se­riály, které se točí nebo dokončují v postprodukci, patří kinematografie k nejpostiženějším oborům.

„A to byl loňský rok doslova skvělý,“ povzdechla si Fraňková. „Do kin přišlo rekordních osmnáct milionů diváků, měli jsme devět miliard zahraničních investic, české filmy měly úspěchy v zahraničí. Za všechny připomeňme oscarovou nominaci pro film Dcera nebo úspěšné uvedení Nabarveného ptáčete na festivalu v Benátkách. Letos je to katastrofa. Zatímco loni přineslo jedno procento, které jde do fondu ze vstupného, osmnáct milionů korun, letos budeme mít osm milionů a možná ani to ne.“

Audiovizuální průmysl navíc nebyl zařazen do dotačního programu COVID-kultura 2, který připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s ministerstvem kultury. Státní fond kinematografie sice peníze dostal, nedokáže ale plošně pomoci celému sektoru, protože mu to neumožňuje platná legislativa.

Podle Fraňkové se dotace z fondu přidělují jen na projekty, nikoli konkrétním profesionálům. Natáčení nových českých i zahraničních filmů je tak signálem i nadějí, že až krize pomine a kina se otevřou, bude v nich co hrát.