Farmu na Vysočině zaplavila mláďata koz a ovcí, protesty zdejší hospodáři neřeší

Neúprosný kolotoč se v hospodářství se 120 kozími rodičkami a čtyřmi desítkami ovčích matek začíná roztáčet během února. Po dvou klidnějších měsících z přelomu roku, kdy se v přípravách na porody nedojí, postupně ožívá i faremní sýrárna.

„Ráno se chodí na šestou, je třeba obsloužit zvířata, podojit, zpracovat mléko. V šest večer znovu. Přes den práce jako na každé jiné farmě. Když jsou mláďata, chodí se ke zvířatům častěji: ti malí tvorové leckdy někam zalezou a nemohou zpět. Taky u porodu mohou nastat komplikace, během těchto týdnů držíme noční služby,“ zestručnil zakladatel olešenského hospodářství Jan Dvorský letitý harmonogram, jejž takto pomáhá udržovat už třetí generace.

Výrobky z kozího mléka a chov plemenných zvířat manžele Dvorské i rodiny obou jejich potomků živí už pěkných pár let. Ač jsou vesměs teoreticky i prakticky vzděláni v oboru, o kozí specializaci rozhodla víceméně náhoda; původním zvířecím obyvatelem zrekonstruovaného statku totiž byly ovce, jimž byla svěřena role travních sekaček.

„Po porodu jsem neměla dost mléka a nechtěla jsem dávat dceři sunar,“ usmívá se snacha Dvorských, paní Věra. Její tchán, vystudovaný zootechnik a expert na plemenitbu, tehdy přišel s nápadem vyzkoušet kozy. Výsledek byl skvělý, a když se záhy dostavily i úspěchy s mléčnými výrobky, rodinná rada se usnesla činnost plně zprofesionalizovat.

Počet zvířat je dán výměrou obhospodařovaných ploch. Statek jich má 23 hektarů, které slouží jako pastviny a k produkci sena, bez něhož se kozy neobejdou celoročně. K výrobě poskytnou kolem pěti set hektolitrů mléka za sezonu. Výsledky přísně sledovaného křížení zvířat se úročí také v prodeji plemenných kusů, které farma dodává i do zahraničí.

„Ještě při počtu dvaceti koz se dojilo ručně,“ šokoval nestor hospodářství na dnešním mechanizovaném pracovišti. Zchlazené mléko odtud putuje do sýrárny, vybudované před třinácti lety. Celá mléčná výroba leží na bedrech dvou mladých žen, dcery Dvorských a její švagrové. Žádaný sortiment pak míří do prodejen se zdravou výživou, ale zákazníci si pro něj zvykli chodit i na statek. Podávají si tu dveře se zájemci o exkurze, které houstnou zejména v časech mláďat.

„Vždyť jsme si to vybrali,“ odpovídá paní Věra na otázku, zda jí nevadí nepřetržitá práce bez práva na sobotní a nedělní odpočinek, bez naděje na letní dovolenou.

Na pražských protestech farmářů byste rodinu Dvorských hledali marně, protestní jízdy traktorů tu vnímají jako boj velkých hráčů o peníze z dotací. Bolest oboru je podle nich jinde.

„Administrativa je šílená, stejně jako počet kontrol, které posuzují stejné věci z různých úhlů,“ říká Jan Dvorský. Dluh politiků vidí i na vyprázdněných vesnicích, odkud musí lidé za prací do měst.