Článek
Dozvíme se to nejpozději v sobotu večer. Předem se vědělo, že se lidé od péteční druhé hodiny odpolední masově asi k urnám nepohrnou, aby ve 13 krajích (Praha volí až za dva roky) sestavili zastupitelstva a v 27 obvodech zvolili třetinu senátorů. Otazníkem ovšem vždycky je, jak velké zkreslení průzkumů veřejných lásek, nelásek a politických věr způsobí zhruba sedmdesátiprocentní voličská neúčast. Jen se tak uhaduje, že volící angažovaná "elita" raději háže hlasy ODS nebo komunistům. A že ctitelé roztomilého socánka s hrozivým koštětem v tlapičkách jsou váhavějšími střelci. Počasí nelákalo ven...
Stanislav Gross vsadil na optimismus, upřímná kukadla, dobrou náladu a kypící zdraví; na to vlastní fotbálkem "vyčutané" i na zdraví celé - pošpidlovsky "ozdravené" - strany. Koště má po volbách sestoupit z Řípu a vymést z českých zemí nepravosti. Nebo jinak - leč v tahu na tutéž branku - naopak namést hlínu do "modrých tunelů". Kampaň zdařilá, pokud se nepotká s uzavřenýma očima a ušima ideově zabetonovaných voličů.
Stále je věta Smýšlím pravicově u nás často jen synonymem údaje: Jsem slušný člověk.
Ano, ODS před volbami nepříliš slušně kypěla verbální žlučí, byvše zároveň pohroužena do černé policejní kroniky. Ba i do dosud utajené historie demokratické levice, kterou středočeský hejtman Petr Bendl - díky své hlubokomyslnosti - obohatil vhozením socialistů a nacistů do jednoho pytle. Čestný předseda ODS a prezident "nás všech" Václav Klaus se - asi náhodou - den před volbami postaral o publikaci svých otázek na premiéra Grosse o stěžejním problému naší malé země v této velké době: totiž o odposleších. Kampaň více než mizerná, pokud nebyla určena k hrozbám zákeřných mizérií vnímavému - ne, nenapsal jsem mizernému! - publiku. Bushovi tohle vyšlo.
Co u nás? Průzkumníci nosí už dva měsíce po sobě socialistům veselé noviny, jako by byly už Vánoce. Za tři měsíce snížila ČSSD náskok ODS z dvaceti procent přes patnáct až na deset bodů. Stepní požár naděje zvedá se za zády jejího, hm, nového vedení. Ale skutečné volební lístky jsou vždy čímsi jiným, než pracovny sondážních agentur. Nikoliv preference, ale reálný společenský terén právě nyní rozhoduje, zda obrat osudu nastal.
ODS není v nejvýhodnější pozici, když tolik figurek musí soupeřům postavit do rány: hraje se o celých osm z jejích devíti hejtmanů. Ztratí-li po volbách několik těchto postů, vedení Mirka Topolánka bude velmi zpochybněno; postaven na hlavu by byl celý smysl přechodu od "klausismu" k "topolánkismu" v ODS, od strany ovládané pražským centrem k partaji nadnášené regionálními bratrstvy a souručenstvími. Dusno by bylo na sjezdu.
Naproti tomu Grossova formace mohla by zisk jednoho jediného hejtmana - nemá teď žádného - dobře prodat coby důkaz obratu v sestupné historii Špidlovy éry, coby povzbuzení do příštích bitev. Ba i jako důkaz své geniální strategie, ne-li přesvědčivého vítězství. Jak mnoho Grossovi záleží na vyrvání regionů z modře opeřených spárů, svědčí jistá jeho šilhavost ke komunistickým vodám, které možná zaplaví severní Moravu. A i jinde budou asi zurčet slyšitelně.
Pravda, premiér se distancuje od ptactva i třešní s důrazem rovnocenným. Nezapomíná však ani - tak to řekl - na volební aritmetiku. A z ní nelze rudé sesle v krajských "parlamentech" - při plánovaném vymetání modrých hejtmanů - ani náhodou škrtnout. Stejně jako při úsilí zachovat tři křesla senátorská, které v těchto volbách ČSSD riskuje.
Jedna pověra - a snad i zkušenost - říká, že za slunečních dnů prý vítězívá levice, za pošmourna a dešťů pak vždycky pravice. Volby včera začaly vlhkým dušičkovým počasím. A v leckom z navenek sebejistých politiků je dneska oprávněně malá dušička.