Článek
Pane ministře životního prostředí a místopředsedo ODS, nařídil jste úředníkům, aby se oblékali se vší vážností. To na ministerstvo chodili v pohorkách a s krosnou, v níž si nosili svačinku z kozí farmy? Není za tím snaha zbavit se „ekologických aktivistů“, jimiž se v úřadu mohli obklopovat vaši předchůdci ze Strany zelených?
Kvality člověka jistě nejsou dané tím, jak se obléká. Na druhou stranu je třeba říct, že tu panovala, co se týče oblékání, jemně řečeno uvolněná kázeň. A toto je ministerstvo – ústřední orgán státní správy, který si platí daňoví poplatníci. A já jsem přesvědčen, že každý, kdo sem z veřejnosti přijde, má právo na to, aby konkrétní úředník, který s ním jedná, hovoří, byl slušně oblečen.
Četl jste už knihu Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta?
Po té noci, kdy jsem byl nominován na ministra životního prostředí, tak takovým tím vysokoškolským způsobem, „skriptálním“, jsem si knihu proletěl, abych byl v obraze co do jednoho názorového spektra. A myslím, že jsem si přečetl i dva výstupy Martina Bursíka.
A jste spíš stoupencem teorie, že změny klimatu jsou způsobeny zásadně zásahem člověka, či se spíš kloníte na stranu prezidenta, jenž ony všeobecně přijímané závěry mnohých klimatologů zpochybňuje?
Myslím, že kodaňská klimatická konference skončila v rozpacích, kdy si summit torpédovaly samy nevládní organizace. Teď ale úplně vážně. Nezpochybňuji proces klimatických změn, to, že k nějaké změně klimatu dochází. Jen nemám tu jistotu, kterou mají ti, kteří skálopevně tvrdí, že vše je pouze a jen způsobeno činností člověka. Od počátku dějin lidstva tato planeta prožila řetězec několika klimatických změn. Co když je tato jedna z nich, další v pořadí?
Ať si každý kupuje žárovky, na jaké má a jaké si chce kupovat.
Prezidenta se tedy nechystáte po vzoru exministra Bursíka uštěpačně nabádat, aby si vyměnil na Hradě žárovky za úsporné?
Nechystám, protože ty takzvaně úsporné žárovky jsou, jakmile jim skončí životnost, spíš velmi nebezpečným odpadem, a to vzhledem k tomu, že jsou uvnitř plné těžkých kovů. A to myslím, životnímu prostředí nijak neprospívá.
Čili byste naopak spíš nabádal domácnosti, aby si do zásoby nakoupily klasické žárovky?
Ať si každý kupuje to, na co má, co si chce kupovat.
Jste pro zavedení povodňové stokorunové daně?
Zavedeme-li jednou stokorunu za povodně, příště třeba budou chtít zemědělci 50 korun za sucho a neúrodu. Potom jakákoliv další pohroma by mohla vyvolat podobný typ očekávání. Není to standardní způsob financování takovýchto škod. Musíme se spíš zamyslet nad tím, jak vytvořit nějaký rozpočtový fond, ze kterého by se hradily.
Koalice se shodla, že nebudou prolomeny těžební limity v severních Čechách. Souhlasíte?
Respektuji koaliční smlouvu, stejně tak programové prohlášení vlády. Tam je jednoznačně řečeno, že limity těžby hnědého uhlí, ale ani černého uhlí v Beskydech v tomto volebním období prolomeny nebudou.
Už jste zmínil obnovitelné zdroje. Předpokládám, že navrhnete snížení jejich podílu, jmenovitě fotovoltaických elektráren. Sníží se tím cena energie pro domácnosti?
Nejprve řeknu, že nejsem pro snižování podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu. Nejsem ani přítelem přesných procentuálních údajů, že něčeho má být 12,5 nebo 13,5 nebo 14,5 procenta. To mi zavání sociálním inženýrstvím a stachanovskými závazky, jež si čas od času Evropská unie ve svých agendách dává.
To, co jsem kritizoval a kritizuji, je fotovoltaika a větrné elektrárny – elektřinu vyrobenou z těchto dvou zdrojů. A ne kvůli jim samotným, nechť existují, ale já je kritizuji z toho důvodu, že tady byla naprosto nesmyslně nastavena šílená výkupní cena elektřiny vyrobené z fotovoltaických článků. Dvojnásobná proti Německu.
A za druhé kritizuji fotovoltaické články na lánech úrodné půdy, aniž máme vyřešeno, co s nimi udělat, když jim skončí životnost. Nevíme, jakým odpadem se stanou. Další významný problém jsou nárazy do elektrické sítě, které jsou obrovské vzhledem k tomu, že nejsme na Sahaře ani v Alpách a nemáme 365 dní v roce sluneční svit. Síť, která na to není dimenzovaná, poškozují. A nejen opravy, ale i dimenzování stojí spoustu peněz.
Tedy v konečném důsledku jak výkupní ceny, tak problémy, které to způsobuje české přenosové soustavě, někdo zaplatí a ten někdo se jmenuje konečný uživatel. A koneční uživatelé jsou tady dominantní dva: domácnosti a průmysl, kterému to zdražuje cenu produkce, což podvazuje konkurenceschopnost Česka.
A to se vůbec nebavím o tom, jak zázračně u nás některé fotovoltaické elektrárny vyrábějí elektřinu i v noci. To znamená, že na ně někdo z dieselagregátů svítí anebo se ty agregáty přímo napojí do sítě a je to prosím vydáváno za solární energii, která je pak dotována!
Jak bude vláda postupovat? Připomeňme hrozbu arbitráží, solární panely vlastní nespočet zahraničních společností.
Úplně základní změna, k níž dojde, je, že výkupní cena energie se posouvá někam k ceně v Německu, tedy na poloviční úroveň proti dosavadnímu stavu.
Protože jsme demokratická země, která má svůj ústavní pořádek, zákony nemohou působit zpětně, to znamená, že se to bude týkat nově připojovaných článků. Problém je samozřejmě, co s těmi, kteří připojili svoji elektrárnu za nynějších podmínek. Myslím, že je to obrovský průšvih zelené politiky.
Jak to vidíte se stomiliardovým ekotendrem na odstraňování starých ekologických škod?
Zde je úplně stejný problém z eventuálních hrozících arbitráží, nebyl-li by proces dokončen. V tomto okamžiku, a podtrhl bych slovo „v tomto okamžiku“, je shoda, že bychom měli nechat doběhnout proces zakázky. To znamená dostat se do fáze, kdy bude na stole nějaká obálka nebo několik obálek. Ty se otevřou, zjistí se, jaká je nabídka, respektive cena, za kterou jsou uchazeči ochotni zakázku následně udělat. Podle toho by poté vláda měla rozhodnout. A kritéria by měla být jasná: samozřejmě co nejlepší cena pro stát, ekologický efekt, způsob, jakým zakázka bude provedena, transparentnost.
Ale taky se může stát, že se vláda rozhodne nevybrat žádného z účastníků tendru. To znamená, že škody tady zůstanou; jsou obrovským nebezpečím pro zdraví lidí, pro životní prostředí v této zemi.
Zdraví nebezpečné je i ovzduší v Ostravě. Slíbil jste za tímto účelem Ostravsku čtyři miliardy korun, rovněž z programu Životní prostředí. Na co konkrétně mají být využity?
Je nezpochybnitelným faktem, že od 90. let se na Ostravsku životní prostředí, ovzduší velmi výrazně zlepšilo. Ale stejně tak je neoddiskutovatelné, že někdy začátkem nového tisíciletí došlo ke stagnaci a v daném okamžiku možná i k zhoršování kvality ovzduší v Moravskoslezském kraji. Je s tím třeba něco dělat. Proto jsme se rozhodli vypsat mimořádnou výzvu obcím, občanům i podnikům ke zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji.
Ministr životního prostředí Pavel Drobil
Mohou žádat o peníze a přicházet s vlastním řešením?
Ano. Mohou si nakoupit odprašovací stroje, nové kotle. Je tady možnost filtrů, ale i třeba věcí, které souvisí s centrálním vytápěním. Samozřejmě jde i o investice do výsadby stromů, zeleně, jež zachytává prach, který je obrovským problémem. S tím chceme pomoci i v rámci novely zákona ovzduší.
Ministr Bursík chtěl zavést kontroly emisí kotlů a uhlí v domácnostech. Co vy?
V tomto pokračovat nebudu. Vám by se snad líbilo, kdyby vám každý měsíc někdo zvonil u dveří a říkal: Jdu se podívat, čím topíte ve svém kotli, jestli máte ledničku takovou nebo makovou, drtičku odpadu zapnutou? Ale na druhou stranu taky se mnohdy nikomu nelíbí, když nezodpovědní lidé topí odpadky.
Hrozí jim postih?
Myslím, že spíš než to fungují normální mezilidské vztahy. Soused sousedovi velmi dobře, obzvlášť v českých zemích, vidí do kuchyně. A oni si umějí říct, kdo je ten čuník, který topí tímto způsobem. A oni mu to třeba v hospodě umějí dobře spočítat.
Byl zastaven program Zelená úsporám. Proč?
Teď je pozastavený nebo zastavený příjem žádostí, co se týká panelových sídlišť, ale pro tuto výzvu. Neboť přetlak žádostí už je takový, že už to nemá žádný význam nechat doběhnout do původního termínu. Spíš by to vyvolávalo zbytečné naděje. Ale já předpokládám, že v příštím roce, až se zase doplní zdroje, bude otevřena nová výzva, a to i pro panelové sídliště.
Co Šumava a boj s kůrovcem? Kácet, či nekácet?
To je odborná věc. Ty šílené záběry, mrtvý les, jsou důsledkem chybného rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí po kalamitě Kyrill, která samozřejmě neskutečným způsobem znásobila problém s kůrovcem.
To je fatální chyba, za kterou by měl někdo zaplatit. My se s tím teď musíme vypořádat. Jestli kácet, nebo nekácet! Ten strom, který je kompletně sežraný kůrovcem, stejně nemá žádnou hodnotu. Spíš jde o to, jak zabránit, aby kůrovci nepadly za oběť další hektary lesa. To je ten základní problém.
Celý rozhovor s Pavlem Drobilem si můžete přečíst v sobotním Právu