Covid jako nemoc z povolání? Žádostí přibývá

„Loni jsme řešili dva tři zdravotníky, kteří se nakazili během první jarní vlny. Aktuálně od ledna letošního roku máme takových žádostí 132,“ řekla Právu ředitelka odboru hygieny práce z liberecké hygienické stanice Kateřina Forysová.

„Je to skutečně velký nárůst vzhledem k tomu, že ročně v průměru obdržíme kolem 30 případů nemoci z povolání, a to především neinfekčních nemocí způsobených nejčastěji z jednostranné nadměrné dlouhodobé zátěže horních končetin,“ přiblížila.

Podobný trend zaznamenali také středočeští hygienici. „V této chvíli eviduje Krajská hygienická stanice Středočeského kraje 21 žádostí o uznání nemoci z povolání v souvislosti s onemocněním covid-19, oproti osmi žádostem v roce loňském. Nárůst ale teprve očekáváme,“ uvedla mluvčí Dana Šalamunová.

Zaměstnanci, kteří žádají uznat covid jako nemoc z povolání, se musí obrátit na takzvané hlásicí středisko.

V případě Středočeského kraje je to například Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Hygiena pak žádost posoudí a na základě jejího vyjádření středisko nemoc z povolání uzná, nebo neuzná.

„Musí se prokázat, že posuzovaná osoba pracovala v rozhodném období v riziku nákazy, kterým se rozumí vyšší pravděpodobnost přenosu nákazy při vlastním výkonu práce než v jiném obvyklém kontaktu s jinými osobami. Například kontakt s pacientem, klientem sociálního zařízení nebo s infekčním materiálem,“ vyjmenovala hygienička Forysová.

Uznání covidu jako nemoci z povolání se proto týká pouze některých profesí, a to zejména zdravotníků, pracovníků v sociálních službách či speciálních pedagogů, jejichž žáci například respirátor nosit nemohou. Nárok mohou mít i někteří policisté a hasiči, jejich případy ale řeší ministerstvo vnitra. Zásadní pro uznání je rovněž mít covid s příznaky, bezpříznakoví mají smůlu.

Úspěšný žadatel kvůli nemoci nepřijde o část platu. Pokud zaměstnanec skončí kvůli covidu na neschopence s nemocenskou ve výši 60 procent svého průměrného výdělku, jejich zaměstnavatel pak může získat od pojišťovny peníze na zbylých 40 procent.

„Po dobu pracovní neschopnosti s covidem, a pokud je to nemoc z povolání, tak zaměstnanec dostává náhradu za ztrátu na výdělku,“ potvrdila Právu Veronika Odrobinová z advokátní kanceláře GT Legal.

Naopak marně by o toto odškodnění žádali například zaměstnanci z kanceláří či továren. Netýká se ani profesí jako obchodní zástupce, kde je styk s jinými lidmi podstatou této činnosti.

Na rozdíl od zdravotníků se na ně nepohlíží tak, že pracují v prostředí se zvýšeným rizikem. Nákazy mezi kolegy v práci se berou pouze jako komunitní přenos.

V budoucnu by zaměstnanci rizikových profesí mohli získat i víc než dorovnání platu. Podle právničky Odrobinové se teprve začínají projevovat a řešit trvalé následky způsobené covidem. Domnívá se, že by v takových případech šlo teoreticky nahrazovat také lázeňské pobyty a další péči.

„Řekněme, že by měl zaměstnanec nějak poškozené plíce, tak by mohl požadovat náhradu za snížení společenského uplatnění, případně bolestné,“ míní Odrobinová.