Článek
Teplota klesla jen pár stupínků pod nulu, plno nebylo. „Kapacitu máme pětasedmdesát míst, první noc bylo obsazených třiatřicet lůžek,“ konstatuje Anita Trmalová, ředitelka Střediska křesťanské pomoci Plzeň, které zmíněné zařízení díky dotaci od města provozuje.
Možná už další noc tady bude nabito. A v sobotu mají noční teploty v Plzni spadnout až pod deset stupňů pod nulou. Třeba Zuzana, další ze zdejších klientek, se určitě vrátí, ostatně u lůžka má rezervaci - cedulku se jménem. „Chodím sem pokaždé, když je otevřeno,“ říká.
Na tenhle azyl nedá dopustit ani Jakub, mimo jiné proto, že v teple může být nejen on, ale i jeho pejsek Bjorn. „To na řadě míst nejde, tady Bjorn dostane i vodu a granule,“ upozorňuje Jakub a dodává: „My sem chodíme už asi tři roky.“ Psi tady byli v noci na pátek dva. „Žádný problém, jsou snášenliví,“ podotýká Jakub.
Poprvé si tenhle nocleh vyzkoušela žena, která nechtěla prozradit ani křestní jméno. Azyl využila i se svým přítelem. „Ostatní drobet chrápali, ale nebylo to tak zlé. Je to lepší než někde mrznout. Dozvěděla jsem se o tom v káčku, v centru protidrogové prevence,“ řekla.
Každý je vítaný
Kdysi tady měl dopravní podnik myčku, teď se v protáhlé hale táhnou tři řady polních lehátek se spacáky. Na některými visí zmíněné cedulky se jménem. „Pokud dotyčný nepřijde do dvaadvacáté hodiny, lůžko může získat jiný zájemce,“ vysvětluje Trmalová.
Pokud je volno, má šanci každý. Občanku, pas ani peníze klient nepotřebuje. „Neodmítneme ani zjevně opilého člověka, pokud se nechová agresivně. A to se za čtyři roky provozu tohohle zařízení ještě nestalo,“ podotýká Trmalová. Platí tady ale zákaz užívání alkoholu i drog.
O pohodovou teplotu se starají čtyři horkovzdušné agregáty. „Odhaduji, že je tady ke dvaceti stupňům, ostatně někdo spacák ani nevyužívá,“ upozorňuje Trmalová. Pro upřesnění: spacáky se před předáním jinému klientovi čistí.
Nocležníci mají k dispozici teplou sprchu, chemické záchody. K mání je čaj, polévka, lehké občerstvení. Kdo potřebuje ošetřit, má šanci večer, kdy sem dochází zdravotníci z Červeného kříže. Slouží tady vždy minimálně dva lidé ze zapojených organizací. První noc mezi nimi nechyběla Nicola Burešová, vedoucí tohoto projektu ze Střediska křesťanské pomoci Plzeň. „Byla to příjemná bezproblémová služba. Ostatně i dříve jsme řešili povětšinou jen drobnosti,“ připomíná Burešová.
Zpátky do squatu
Ráno v osm musí být noclehárna prázdná. Kam máte dnes namířeno? „Do města. A večer zase zpátky sem,“ nastiňuje Kuba. Jakub s Bjornem má jasno, vyrazí za plzeňské obchodní centrum Olympie: „Jestli tam není nějaké jídlo.“ A muž z páru, který chtěl zůstat v anonymitě, prozrazuje: „Půjdeme tam, odkud jsme přišli. Do squatu.“
Opilí přijít můžete, ale pokračovat v popíjení ne
