Český pilot RAF se vrhl proti nepříteli, aby zachránil velitele

„Dvořákův příběh je pro mě neuvěřitelně silný. Asi i tím, že riskoval vlastní život, aby se nic nestalo jeho veliteli,“ řekl plzeňský soukromý historik a učitel Daniel Švec, který letcův život zachytil ve své nové knize.

Dvořák se coby mladík a skaut dostal k Západočeskému aeroklubu, kde trávil většinu víkendů. V osmnácti letech chtěl na leteckou školu do Prostějova. „Stálo jej hodně sil, aby přemluvil svého otce,“ připomněl Švec. Studia dokončil v roce 1935, před okupací působil v Piešťanech, odkud byl převelen k dálkozvědné 64. letce.

„Pak se ale rozhodl odejít a dobrovolně bojovat za svou zemi. Přes Polsko zamířil do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Po kapitulaci Francie se trmácel přes Afriku a Gibraltar až do Anglie,“ pokračoval historik.

V RAF se nejdříve dostal k britské 501. peruti. Podle dobových záznamů se Dvořák osvědčil jako „velmi dobrý, odvážný a houževnatý stíhací pilot“. Čtrnáctého července 1941 zažil krušné chvíle. Brzy ráno nasedl do spitfiru, aby dopro­vázel bombardovací letouny nad francouzský přístav Cher­bourg. A zároveň měl krýt záda svému veliteli.

Při zpáteční cestě si všiml messerschmittu. „Ten prudce stoupal mezi jejich sestavu. Dvořák se rozhodl pro riskantní manévr. Šel čelem proti nepříteli a začal pálit, stejnou taktiku zvolil protivník. Bylo to neuvěřitelné rodeo,“ pokračoval.

Přesný popis události se dochoval díky dobovému záznamu střetu, který je ve Vojenském historickém archivu. „Strašná rána, zatmělo se mi před očima a v tu chvíli jsem měl před sebou jen samé rudo. Ani jsem si nestačil uvědomit, že zásah do kanonu mi rozbil čelní, neprůstřelné sklo a urval půlku překrytu kokpitu… Ruku jsem měl jakoby ochrnutou… Padal jsem,“ líčil zpětně Dvořák.

Zázračně se mu podařilo překonat La Manche a dostat se na anglickou základnu v Ibsley. „Okamžitě ho převezli do nemocnice a operovali ho. Měl zraněné obě oči, ruku a pořezaný obličej. Za tuto misi dostal medaili Za chrabrost,“ podotkl Švec.

Nebylo to ale jediné ocenění, jehož se rodák ze Zbůchu dočkal. Do konce války působil také u 312. československé stíhací perutě, kde se později stal velitelem letky. Ačkoli se po bojích vrátil domů, po únoru 1948 opět zemi opustil, tentokrát už natrvalo.

„V Británii sloužil ještě pět let u RAF, pak se s manželkou přestěhoval do Kanady, kde v roce 2003 zemřel. Naštěstí se dožil rehabilitace a byl povýšen na plukovníka,“ doplnil soukromý historik.