Česko řeší, jak vrátit ukrajinské veterány do běžného života

„Poměrně intenzivně poslední rok a půl to téma slučování rodin řešíme,“ řekla Novinkám zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která koordinuje v této věci spolupráci různých českých úřadů, české kanceláře Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), ale komunikuje o tom i s ukrajinskou stranou.

„Samotná ukrajinská vláda velmi stojí o to, aby se nejvíce lidí vracelo a pomáhalo s případnou obnovou Ukrajiny ve chvíli, kdy to bude možné. Připravila nejrůznější motivační mechanismy, takže zatím nedokážeme odhadnout, kolika lidí by se to týkalo, ale chceme být na tu situaci připraveni,“ vysvětlila.

Podle ní neexistuje žádná evidence těchto lidí, kteří už u nás jsou, protože nemají povinnost nahlásit svou válečnou zkušenost českým úřadům. Podobné to je i s Čechy, kteří se do bojů v rusko-ukrajinském konfliktu zapojili.

Známí jsou jen ti, kteří odjeli na Ukrajinu bojovat legálně, protože získali souhlas prezidenta republiky. Těm, co odešli bojovat bez něj, hrozí po návratu domů vězení, takže určitě nebudou mít motivaci hlásit se o pomoc. Jak už o tom Novinky psaly dříve, na jejich návrat se chystají hlavně tajné služby, protože mohou představovat bezpečnostní riziko.

Ukrajinští veteráni přitom podle Šimáčkové Laurenčíkové naopak bezpečnostním problémem pro Česko apriori být nemusí.

„Doposud nebyly sledovány žádné hrozby související s příchodem těchto osob, přestože jejich postavení je výjimečné. Mnoho bojovníků na Ukrajině nejsou profesionální vojáci, ale civilní občané bránící svou vlast,“ zdůraznila Šimáčková Laurenčíková.

Česko tak jejich příchod řeší spíše proto, aby jim pomohlo válečné zážitky překonat a vrátit se do běžného života. „Zkušenosti z přímého boje jsou bezpochyby traumatizující, a je proto vhodné nabízet zejména preventivní formy jejich podpory,“ vysvětlila.

Rizikem pro bývalé bojovníky je hlavně rozvoj posttraumatického stresového syndromu (PTSD), který by mohl vést třeba k domácímu násilí nebo vzniku závislostí, depresí a úzkostí. Čím dříve dostanou pomoc, tím menší bude riziko, myslí si.

České úřady spolu s odbornými organizacemi by proto podle představ Šimáčkové Laurenčíkové měly těmto lidem umět nabídnout nejenom základní orientaci v podmínkách života u nás nebo psychosociální podporu, ale i pracovní poradenství a osvětu v jejich rodinách. „Také bychom chtěli předcházet dezinformacím, stigmatizaci a účelovým hrozbám,“ podotkla.

S tím souhlasí i IOM, který čerpá ze svých zkušeností po válce v bývalé Jugoslávii, ale i ozbrojených konfliktů na Ukrajině od roku 2015, které v únoru 2022 přešly do invaze Ruska.

„Jeho následkem vzniká početná skupina obránců Ukrajiny vystavených mimořádnému fyzickému i psychickému tlaku a traumatizujícím zkušenostem,“ napsal redakci vedoucí české kanceláře IOMu Petr Čáp.

Citoval výzkum mezi obránci Ukrajiny z podzimu loňského roku, podle kterého se mezi nimi vyskytuje vysoká míra posttraumatických stavů. Víc než polovina trpí psychickou a emoční nestabilitou, PTSD či únavou a vyčerpáním. A 79 procent z nich se obává stigmatu spojeného s psychickými problémy, které jim často brání ve vyhledání odborné pomoci.

„V kontextu postupného návratu obránců Ukrajiny do civilního života je třeba posílit podpůrný systém tak, aby byl schopný reagovat na jejich specifické potřeby,“ konstatoval Čáp.

Hlavní psycholog ministerstva vnitra Štěpán Vymětal odhaduje, že převážná většina obránců Ukrajiny po válce ve své zemi zůstane. „Bojují za svou zemi, proto jsou motivováni tam zůstat,“ je přesvědčený.

„Určitě je důležité, aby nezůstávali na okraji společnosti,“ podotkl. „Podpora duševního zdraví a sociální podpora obránců a jejich rodin zde může fungovat i jako prevence trestné činnosti či rizika násilné radikalizace. To bude platit uvnitř Ukrajiny, v Česku i v dalších evropských zemích,“ dodal Vymětal.

V České republice nyní žije 374 tisíc ukrajinských uprchlíků, kteří mají nárok na bezpečný azyl. Převážně jde o ženy, děti a seniory. Podle zmocněnkyně většina uprchlíků pracuje, hradí si vlastní bydlení a stoupá počet dětí, které navštěvují české školy. Zhruba 75 procent z nich prý plánuje v Česku zůstat.

„Příjmy státního rozpočtu z plynoucí z daňových a dalších odvodů uprchlíků dvojnásobně převažují výdaje, zejména na jedinou dávku, která uprchlíkům náleží – humanitární dávku –, kterou nyní pobírá jen necelá čtvrtina uprchlíků,“ připomněla Śimáčková Laurenčíková.

Humanitární dávku podle ní dostávají ve většině případů domácnosti, kde jsou nezletilé děti. Průměrně mají nárok na 8 850 korun na osobu. „Na žádnou jinou dávku ČR držitelé dočasné ochrany nárok nemají, s výjimkou jednorázové a omezené dávky hmotné nouze,“ podotkla.

Podle aktuální čtvrtletní zprávy o migraci, který v dubnu zveřejnil Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra, je Česká republika dlouhodobě státem EU, který hostí nejvíce ukrajinských uprchlíků v přepočtu na velikost populace.

V celkovém počtu uprchlíků z Ukrajiny se ale pohybujeme podle únorových statistik až za Německem (1,17 milionu lidí) a Polskem (994 tisíc).