Článek
„Přišla k nám ve špatném zdravotním stavu. V té době téměř celý den proležela na lůžku a prožívala těžké deprese,“ vylíčila Šimková. Postupem času se ale za pomoci pracovníků azylového domu začala pomalu dávat dohromady. A teď už se zdá, že se její život konečně začíná obracet k lepšímu.
„Pomalu se plní její přání: bydlení v domě s pečovatelskou službou v Praze 5, kam by měla nastoupit,“ dodala Šimková. Podobných osudů, i když zdaleka ne vždy s tak dobrým koncem, v posledních dvou letech přibývá.
Epidemie prohloubila nerovnosti, zhoršuje se i dostupnost bydlení
Podle Hany Šimkové je to tím, že senioři se obtížněji začleňují zpět do společnosti. „Nemají tolik možností využít příznivější ekonomické situace jako mladší lidé a nadále potřebují sociální služby,“ dodala. Dalším důvodem je podle ní i stárnutí celé české populace.
Chatrné zdraví
Podobnou zkušenost má i Charita České republiky. „Věková skupina lidí bez domova nad 65 let se zdvojnásobila ze sedmi až devíti procent v roce 2017 na osmnáct procent v roce 2020,“ řekla Dana Pechová, jež se službami pro lidi bez domova v charitě zabývá. Způsobeno je to podle ní nejspíše stárnutím populace bezdomovců.
„Dalším vlivem je to, že když máme v azylovém domě mezi klienty seniora, trvá hodně dlouho, než mu najdeme adekvátní zařízení pro další život,“ uvedla.
Kvůli dopadům covidu se v Česku do chudoby dostalo 20 tisíc dětí
Mnoho bezdomovců starších 65 let tam totiž přichází v takovém stavu, že už se na ulici vrátit nemohou, a potřebují následnou pobytovou službu, například v podobě domova pro seniory. „A pak se stane, že nám ten člověk v azylovém domě zůstane několik let,“ dodala.