Hlavní obsah

Bez chuti a vůně

Novinky, Jiří Franěk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nejen včerejší Právo, všechny evropské noviny věnují v posledních dnech mimořádný prostor rozhodnutí Evropské komise uvolnit dovoz geneticky modifikovaných potravin. Důvod: nepodařilo se v nich (a můžeme tiše dodat, že při nejlepší vůli) odhalit nic nebezpečného.

Foto: Josef Zajíc

Utkání v házené žen: DHC Sokol Poruba (žluté dresy) : Veselí nad Moravou (modré dresy) 35:22.Ostrava 27.9.2015.

Článek

I argumenty zelených jsou dnes už jen velmi chabé a přikrotlé, katastrofické vize zapomenuty, zbývá jen iracionální strach, vyplývající z neznalosti.

Málokdo třeba asi ví, že gen pocházející z bakterie Bacillus thuringiensis, který chrání obávanou kukuřici Th-11 před hmyzem, úspěšně účinkoval i na našem území už bezmála před dvaceti lety. Právě z tohoto mikroorganismu se ve Slušovicích vyráběl výborný bioinsekticid Bathurin. Výhodnější je však mít zdroj jedu proti housenkám přímo v rostlině než investovat další peníze do aplikace nějakých prášků.

Než se však začneme radovat, že americký ekonomický rozum konečně porazil iracionální evropské tmářství, bránící pokroku, dovolím si ještě jednu otázku, po mém soudu jen zdánlivě okrajovou a nevýznamnou: A jak to chutná? Hlásil mi totiž můj syn z geneticky modifikovaných krajin, že mu například paprika vydrží celé týdny čerstvá, nescvrkává se a nehnije, jen jednu vadu má: je bez chuti a bez vůně.

Což ovšem vyplývá ze samé podstaty toho, oč tu běží. Genové manipulace jsou vrcholem snahy zlepšovat užitkové, ekonomicky významné vlastnosti kulturních rostlin a domácích zvířat. Jde o láci a kvantitu, o nic jiného, a že snad existují také nějaké geny, které odpovídají za chuť potravin, o to se nikdo nestará. Ostatně hamburger chuť mít nemusí, o tu se postará kečup, a do průmyslově vyráběných potravin stačí nacpat E 621.

Obávám se však, že z geneticky modifikovaných surovin už nikdo nedokáže vytvořit obyčejnou bramboračku, natožpak svíčkovou. Z toho mám vážně strach - a není to pouhý flanc z mlsoty. Jde o to, že přinejmenším tady u nás v Evropě patří jídlo a stolování k národní kultuře a oblíbené národní recepty jsou hodnotou, jíž se nikdo nevzdá. Tedy přinejmenším do té doby, dokud všechno jídlo nezačne být bez chuti a vůně.

Než se však všichni staneme nedobrovolnými žrouty hamburgrů, je tu ještě jedna naděje. Evropští zemědělci, kteří se snažili nerozumně pomocí zákazů bojovat proti geneticky upraveným organismům, se mohou chytře - pouhým zachováním původních odrůd a plemen - bránit proti unifikaci všeho, co je k jídlu. Evropský spotřebitel je v tom rád podpoří, protože se z dobrých důvodů obává vlastní unifikace.

PRÁVO 4. června

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám