Článek
Instinkt rodiče vám jistě radí správně. V duchu policejního sloganu chcete svému dítěti pomáhat a chránit ho. Do absolutního vyčerpání. Vašeho, ne dítěte. Jenže takový přístup odborníci označují jako chybný. Jak vysvětluje psycholog Jeffrey Bernstein, přehnaná starostlivost při výchově je na škodu věci.
„Je samozřejmé, že instinkty vám velí opečovávat mládě, jak jen to jde. Jenže je třeba si také uvědomit, že vaši potomci o to možná nestojí a potřebují vedle sebe někoho, kdo věří jejich schopnostem řešit vzniklé problémy. Ne někoho, kdo je svým ochranitelským chováním považuje za neschopné. Napadlo vás někdy, že se kvůli vašemu přehnaně protektivnímu přístupu mohou vaše děti cítit nepochopené, nedůvěryhodné a ponížené?“ upozorňuje Bernstein.
Děti sice potřebují ochranu, ale v každém věku jinou. Především potřebují věřit tomu, že si samy umí poradit se situacemi, které se na ně denně valí, že zvládnou rozhodovat o tom, co je pro ně správné. Že si zkrátka umí vyřešit své záležitosti. Jakýkoliv úspěch, ke kterému se takto doberou, je nesmírně posiluje a je velkým vkladem pro jejich úspěšnou budoucnost.
V určitém věku potřebují děti, které se rozpláčou u rozpadlé věže z kostek, ujištění, že znovu to postaví lépe. Ne maminku, která si sedne na podlahu a věž vytvoří sama, lépe a rychleji. Vnímáte také, že taková protektivní maminka právě připravila svého potomka o radost z objevování?
Chcete posílit dítě ve vědomí jeho vlastních schopností? Toužíte po tom, aby byl váš potomek v životě úspěšný? Pak se vyvarujte následujících chyb:
Nepomáhejte, pokud o to nejste požádáni. Neoblékejte panenku, protože to dceři nejde, nestavte nové a lepší věže z kostek s pevnějšími základy. Je mnoho dovedností, na které si dítě musí přijít samo, byť se pokusy zprvu nepovedou. Víte, jak skvěle se pak bude cítit?
Veďte empatií, ne strategií. Pokud se vaše dítě cítí osamělé, nelitujte ho, ale navažte spojení. To znamená, že nabídnete hru, cokoliv, aby se vaše dítě cítilo vnímané a podporované. Když ho budete jen litovat, přínosné to nebude.
Nehodnoťte podle známek. Hodně lidí to tak dělá, ale pro děti to není dobré. Trojka z dějepisu neznamená, že je vaše dítě špatné, nepovedené nebo hloupé. Známka je zkrátka známka, hodnocení, které je nějak nastavené, ale nemá vypovídající hodnotu o osobnosti vašeho dítěte. Dejte svému studentovi tedy najevo, že je v pořádku občas selhat, být nedokonalý v očích hodnoticích tabulek a že to nic nemění na vaší lásce k němu.
Naslouchejte. Pečující rodič má často pocit, že musí na vše, co jeho dítě prožívá, reagovat, vymýšlet strategie… Ne, opravdu nemusí. Občas stačí jen naslouchat. Tím, že dítěti umožníte formulovat myšlenky, ho dovedete k tomu, že si na výsledek přijde samo. Což ho ujistí v tom, jak silné je a jak skvěle si umí organizovat život, přebírat nad ním kontrolu.
Věřte v dobré konce. I když se vašemu dítěti stane něco nepříjemného – ve škole, na brigádě či jinde – a má pocit, že se mu svět hroutí, nesnažte se za něj převzít otěže. Nechoďte si do školy pro vysvětlení ani nepište výhrůžné e-maily. To jen vašemu potomkovi ukazuje, že nevěříte v jeho schopnost zvládnout neúspěch. Naučte ho raději formulku, že špatné konce neexistují. Tím ho budete motivovat k dalším krokům.
Rodičovské instinkty jsou velmi ochranitelské a vycházejí z lásky. Jenže skutečná síla rodičovské lásky spočívá v tom, že budete stále přítomni, budete vnímat, co se s dítětem děje, a ono chápe, že je viděno a podporováno, ať se děje cokoliv.
„Když vám na mysli vytane okamžité a rychlé řešení, zastavte se, dýchejte, nepřebírejte otěže a sledujte, jak si i s nepříjemnými situacemi umí vaše dítě poradit. Budete ve finále hrdí, jak skvělého človíčka vychováváte,“ uzavírá odborník.
