Pravidelné předčítání dětem přináší víc než jen bohatší slovní zásobu

Podle odborníků existuje hned několik znaků, podle kterých lze poznat, zda dítě vyrůstalo s rodiči, kteří mu pravidelně předčítali.

„V předškolním věku a v mateřské škole je to hned vidět. Přesně tyto děti láká knižní koutek, berou do rukou knihy a předstírají čtení. Zároveň lépe rozumí tomu, když něco poslouchají, s větší samozřejmostí odpovídají na otázky a také samy kladou a interpretují otázky před, během a po čtení. Často vnímají knihy jako něco známého, radostného a smysluplného,“ upozorňuje odbornice na gramotnost a čtení Kathryn Starkeová.

Ve škole jsou pak tyto věci ještě patrnější. Děti jsou ochotnější zapojit se ve třídě do čtení příběhů, klást otázky, hledat odpovědi a propojovat knihu s vlastním životem. Také mívají lepší vyjadřování, větší poslechovou výdrž a více základních znalostí, které pomáhají porozumění čtenému textu.

Na druhou stranu odborníci upozorňují i na to, že pokud má dítě ve škole potíže se čtením, automaticky to neznamená, že mu rodiče doma nečetli nebo že četbu zanedbávali. Za problémy může stát například dyslexie či jiná porucha pozornosti a učení.

„Někdy rodiče opravdu dětem pravidelně čtou, chodí s nimi do knihovny a dělají vše, co je doporučováno, přesto jejich děti mají vlivem nejrůznějších poruch ve škole problémy se čtením, ale i s dalšími předměty. Nepomůže jim přitom číst více, ale komplexní odborná pomoc,“ upozorňuje odbornice na vzdělávání Lisa Lightnerová.

Možná vás v souvislosti s předčítáním dětem napadne, že jde o dlouhé hodiny strávené nad knihou, to ale není pravda. Mnohem důležitější než čas je pravidelnost. „I kdyby šlo jen o několik minut denně, důslednost a pravidelnost je důležitější než délka každého čtenářského sezení,“ vysvětluje odbornice na gramotnost Tiffany Ohlsonová z Flagler College.

S předčítáním je přitom podle odborníků vhodné začít co nejdříve. „Doporučuje se, aby rodiče dětem četli nahlas už od novorozeneckého věku. Společné čtení pomáhá vytvářet vztah mezi dítětem a rodičem a celkově podporuje sociálně-emocionální vývoj dítěte i vývoj důležitých mozkových center,“ doplňuje odbornice.

Podstatnou roli hraje také možnost výběru. Děti, které si mohou samy zvolit knížku podle svých zájmů, bývají při čtení více motivované a aktivněji se zapojují. Knihy promyšleně vybrané rodiči zase otevírají cestu k novým tématům, slovům i žánrům, se kterými by se dítě jinak nemuselo setkat.

Společné čtení nemusí skončit v okamžiku, kdy se dítě naučí číst. Naopak. Řada odborníků doporučuje pokračovat v něm i během základní školy a v období dospívání. Čtení nahlas totiž dětem umožňuje postupně se seznamovat s náročnějšími texty, než jaké by zvládly samostatně, a zároveň vytváří prostor pro společnou debatu.

„Společné čtení může pokračovat na základní, střední a dokonce i vysoké škole. Děti a mladí lidé se díky němu setkávají s pokročilejším jazykem a složitějšími myšlenkami a získávají příležitost ke smysluplným rozhovorům, což velmi ocení v průběhu celého dalšího života,“ uzavírá Ohlsonová.