Pořadí narození ovlivňuje naši osobnost a zdraví, a to i v dospělosti

Prvorozené děti bývají zodpovědné, proto jsou považovány za následovníky nastavených rodičovských pravidel. Často přebírají roli hlídače a opatrovníka svých sourozenců. Na první pohled se jeví velmi rozumně a na svůj věk i zrale. Přirozeně se ujímají vedení, a to i v budoucím životě. Podle jedné studie například existuje velká pravděpodobnost, že generální ředitelé budou prvorozenými dětmi. Další studie zase ukázala, že je velký předpoklad, že získají vyšší vzdělání a vydělají více peněz než jejich mladší sourozenci.

To všechno ale neznamená, že budou mít všichni prvorození snadný start do života. Podle další studie se častěji rodí předčasně a s nižší porodní váhou ve srovnání se sourozenci. Na druhou stranu k nim rodiče bývají pozornější a také v mnoha ohledech pečlivější.

„Někdy jsou ale prvorozené děti příliš tlačeny do role podobné té rodičovské. U dívek se v tomto směru hovoří o syndromu nejstarší dcery, jelikož je na ně kladena nadměrná odpovědnost,“ vysvětluje terapeutka Alyson Curtisová.

V zásadě lze říci, že nejstarší dítě vyroste příliš rychle. „Již v útlém věku se naučí pečovat o druhé a díky tomu bývají i v mnoha dalších ohledech svědomitější a opatrnější než ostatní děti. Někdy je to dáno i vyšším očekáváním, které je na ně kladeno,“ doplňuje psychoterapeutka Claudia Giolitti-Wrightová.

Bohužel někdy jsou právě tyto aspekty výchovy velmi nebezpečné pro duševní pohodu a zdraví prvorozených. Což potvrdilo i zjištění Epic Research, podle něhož nejstarší děti mají až o 48 % vyšší pravděpodobnost úzkostných stavů a o 35 % častěji trpí depresemi než jejich mladší sourozenci.

Prostřední děti musí často svádět boj o přízeň rodičů. Odborníci v této souvislosti hovoří o syndromu prostředního dítěte. Zatímco jejich starší sourozenci jsou považováni za odpovědné, mladší zase za svobodomyslné, prostřední děti se stávají prostředníky, kteří v rodině nastolují mír.

To ale neznamená, že jsou to hodní, uťápňutí jedinci. Naopak často jsou známí jako rebelové, kteří si snaží razit svou vlastní cestu. Podle vědců se prostřední děti často chovají riskantněji než jejich starší sourozenci. Jejich předností nicméně je, že bývají laskaví, poctiví a ochotní spolupracovat.

„Prostřední děti ale mohou trpět pocitem přehlížení. V ten okamžik mají tendenci ignorovat své potřeby, jelikož byly často zanedbávány i jejich rodiči a sourozenci. Bohužel to může vést až k úzkosti či depresi,“ upozorňuje Giolitti-Wrightová.

Z pohledu fyzického zdraví mívají prostření děti lepší imunitní systém než starší sourozenci, a to zejména proto, že jsou dříve vystaveny choroboplodným zárodkům.

Nejmladší děti jsou často vnímány jako okouzlující a svobodomyslné. Bez ohledu na jejich věk se jim obecně dostává více schovívavosti a dalo by se říct i rozmazlenosti. Bývají zábavné, ale i vzpurné a dost často rády riskují.

Stejně jako prostřední děti mají lepší imunitu než jejich nejstarší sourozenci. Podle jedné studie mají i menší pravděpodobnost onemocněním astmatem a alergií. V dospělosti nicméně právě nejmladší sourozenci bývají častěji hospitalizováni v nemocnici, a to zejména kvůli rizikovému chování často spjatým s užíváním drog.

Z pohledu duševního zdraví mívají nejmladší sourozenci problémy se sebeúctou a sebedůvěrou. „V dospělosti pak mohou mít pocit, že na jejich názoru tolik nezáleží, protože na něm nezáleželo ani v době, kdy se učili, jak svět funguje,“ říká Curtisová.

O jedináčcích se dříve tvrdilo, že jsou osamělí, rozmazlení, sobečtí a panovační. Měli vyloženě špatnou pověst. Ve skutečnosti tomu tak ale vůbec nemuselo být.

Podle odborníků jsou jedináčci většinou hovornější a na svůj věk vyspělejší. „Často se tyto děti dokážou samy zabavit, jsou kreativní, tvůrčí a mají silnou touhu rozvíjet svůj smysl pro identitu, protože strávily spoustu času samy nebo s dospělými,“ podotýká Giolitti-Wrightová.

Problém mají především jedináčci, kteří pocházejí z dysfunkční domácnosti. „Tyto děti si pak z tohoto období odnášejí mnohem více traumat než děti, které mají sourozence,“ pokračuje odbornice.

Podle výzkumu bývají jedináčci podobně náchylní k úzkosti a depresi jako prvorozené děti. „Tyto děti sice mají lepší přístup ke zdrojům, ale také snáze podléhají většímu tlaku, aby vynikly,“ dodává Giolitti-Wrightová.

Pokud jde o fyzické zdraví, tak zde výzkumy naznačují, že mají jedináčci vyšší riziko obezity v dětství i v dospělosti, podobně jako je tomu u posledních narozených dětí. Podle vědců se tak častěji děje u těch dětí, které jejich matky odrazují od jídla a méně je během jídla chválí.

Rodiče mají nad svými dětmi ohromnou moc už jen tím, jak s nimi komunikují. Je důležité, aby se snažili vyhýbat nejrůznějším nálepkám a srovnávání, které mohou děti zařadit do rolí, ve kterých se nebudou cítit dobře a ponesou si to s sebou až do dospělosti. Naopak je dobré, když rodiče dokážou ocenit individuální přednosti svých dětí.

Pokud je v rodině více dětí, pak je důležité se jich ptát, jak se v rodině cítí, zda nemají pocit, že se od nich očekává víc než od sourozenců apod. Jde o to, že i když se rodiče snaží dělat věci sebevíc správně, děti to mohou interpretovat jinak. Pro rodiny s více dětmi je proto důležité, aby si rodiče našli čas i na individuální setkávání. „I pouhých 10-15 minut denně strávených s jedním dítětem mu může pomoci cítit se viděné, slyšené a oceňované. Protože právě v tento čas nemusí soupeřit se svými sourozenci o pozornost rodiče,“ uzavírá Curtisová.